Rory Gallagher

Poslech páté studiové desky Roryho Gallaghera se podobá road tripu. Nevíte, co na vás všechno čeká, ale víte, že to bude nezapomenutelná jízda.

„Chci s tím přestat,“ sliboval nesčetněkrát frontman rockové formace Thin Lizzy. Hrál, skládal, vystupoval, ale jeho neřest se s ním táhla jako stín. Věděl, že prohrává. Věděl i proč prohrává. Ale nedokázal se tomu postavit.

Detektivka v písni? I to je možné a přesně tak lze definovat skladbu Continental Op, v níž Rory Gallagher složil hold kultovní literární postavě z dob americké prohibice.

Historie zná pár případů, kdy byla deska zaříznuta před vydáním a nahrazena novou. Ale natočit špatné album, vyměnit skupinu a natočit majstrštyk – to se povedlo asi jen Rorymu Gallagherovi.

Sedmdesátá léta byla zlatým věkem hudebních pořadů. Svým konceptem mezi nimi vyčníval projekt Rock Goes To College, jež v sobě vzácným způsobem spojil princip veřejnoprávnosti a rockovou hudbu.

V severoirském hlavním městě slouží síla hudby a umění jako nástroj ke smíření se s minulostí. Na koncertech Roryho Gallaghera se zde v krušných sedmdesátých letech scházeli také přívrženci obou znesvářených politických stran.

Filmy noir nebo noir literatura jsou všeobecně známé pojmy. Tyto drsné příběhy hltal i kytarový virtuóz Rory Gallagher a pod jejich dojmem stvořil mrazivou píseň noir, jednu ze svých vůbec nejlepších.

Honza Ponocný se na hudební scéně pohybuje přes třicet let. V devadesátkách neodmyslitelně patřil k milované klubové kapele Circus Praha, svůj profesní život ale také spojil na spoustu let s takovými osobnostmi, jako byli Ivan Král a Meky Žbirka. V …