Irma Kerová

Když nechcete nechat růst děti jako dříví v lese, musíte je zušlechťovat i po škole. To znamená, že je odešlete do kroužků. Nebo se o to minimálně pokusíte.

A je to tady. Zase do školy, zase začne peklo s názvem obalování sešitů a učebnic, zase se budeme ptát proč.

To jsou tupci, řeknete si, když si přečtete titulek typu „žena naletěla podvodnému bankéři a ten ji připravil o statisíce“. Taky jsem si to myslela. Dokud jsem neutekla hrobníkovi mých úspor z lopaty.

Chorvatsko se teď řeší ze všech stran, každý, kdo se tu týden povaloval na pláži, vystupuje jako odborník na vše chorvatské. Nepovažuju se za takového „experta“, ale mám oči a vidím, že se něco děje.

Beznaděj člověka potkává v různých podobách, nejraději ťuká na dveře, když něco hledáte. Myslela jsem si, že není nic náročnějšího než hledání toho pravého, ale byl to omyl. Hledám totiž práci.