Heinrich Kirsch

Vejít do Zvěstovatelova sálu a zjistit, že je naprosto liduprázdný a že nepřítel, který se na mě tak těšil, tu není, bylo mrzuté. Začali jsme pátrat, kam se mohl vytratit.

Vyrazil jsem se Samuelem i s tou ženou k jednomu z domů na kraji osady. Cestou jsem si nemohl nepovšimnout, že osada se rozrůstá mimo domy i o přenosná obydlí. Popsal bych je asi jako nápodobu mongolských jurt.

Kdysi, ještě jako dítě, jsem se něčeho ohromně lekl a velice rychle se otočil. Od té doby jsem si myslel, že takhle rychle se už nikdy neotočím. Trochu jsem kecal.