Keith Lowe

Úleva, radost, naděje, to vše přichází s koncem 2. světové války. Ale zároveň začíná období hledání viníků, které se často neobešlo bez hrůz.

Už během 2. světové války bylo zcela zřejmé, že zločiny proti lidskosti jsou tak hrozivé, že bude po jejím skončení zcela zásadní je pojmenovat, a také potrestat.

Kdo uteče, všechno ztratí, ale zachrání se. Kdo nestihne utéct, nezachrání si ani holý život… A ten, kdo pochopí, že po válce nemá smysl se vracet tam, odkud před ní utekl, bude mít náskok a ušetří si další rozčarování a potíže… Tak by se daly chara…

Sam King se narodil na Jamajce, vždy se ale považoval za Brita, za války působil v RAF a později se stal starostou jedné z londýnských čtvrtí. Tolik ke globalizaci.

Příběh Korejky Čchö Mjong-sun, která byla nucena za války sloužit v Japonsku jako sexuální otrokyně, je obrazem nevýslovného a nikdy nepřekonaného utrpení.

Válka byla pro Evropu krutá, a proto se uchytila myšlenka širší spolupráce, která by mohla překonat nacionalismus. Přesto se v EU integrační a odstředivé tendence sváří.

Svět bez národů a států? Součástí tažení proti nacionalismu jako zdroji svárů bylo i založení Organizace spojených národů. Vepsala se do ní vratká povaha poválečného světa.

Mezi představami probuzenými válkou zaujala významné postavení myšlenka rovnosti, nejvýrazněji vyjadřovaná feministickým hnutím. Zdálo se, že zrovnoprávnění nic nebrání.

Vývoj penicilinu, raket schopných letu do vesmíru nebo zdokonalení letové navigace jsou zlomkem vědeckých výdobytků druhé světové války. Válka také přinesla atomové bomby.

Univerzálním symbolem mučednictví, na němž se shodnou asi všichni, jsou Židé, ovšem představa židovské oběti je plná paradoxů. Svět jí propůjčil křesťanské charakteristiky.

Součástí mýtu o hrdinech je představa, že válečné zlo je dílem nelidských monster. Fakt, že zvěrstva páchají obyčejní lidé jako každý z nás, jsme si zvykli popírat.