Vladimír Max Pfeffer

Někteří z vás už pravděpodobně vědí, že blogy na stránkách Aktuálně.cz končí. Dosud napsané články vám budou i nadále k dispozici, od konce měsíce již však nebude možné zveřejňovat další texty. Rád bych se tak s vámi podělil o několik závěrečných sl…

Utápíme se v prázdných frázích. Skutečná změna je v nedohlednu. České základní a střední školství uvázlo ve smyčce. Stále je to ten stejný příběh. Politici tvrdí, že vzdělávání považují za svou prioritu. Svá slova však nezvládají převést v činy.

Jan Zahradil v průběhu letošních prezidentských voleb prohlásil, že ani jeden z hlavních favoritů nemá prezidentský formát. Dříve jsem s jeho slovy nesouhlasil. Věřil jsem, že alespoň Petr Pavel zvládne jako hlava státu obstát, ale zmýlil jsem se.

Často slýcháme, že by ze škol měly vycházet silné osobnosti schopné uplatnit se na trhu práce. Zapomínáme však, že kvalitní vzdělání není pouze o znalostech, ale i o hodnotách. A tou nejvyšší společnou hodnotou nás všech je naše země – Česká republi…

Jaroslav Eminger – národní hrdina, čestný muž, pravý vlastenec. Škoda, že jméno tohoto statečného člověka je dnes takřka neznámé.

V poslední době se rozvířila debata o postupu, který byl léta pokládán za zcela samozřejmý. Řeč je o povinných domácích úkolech. Otázkou však zůstává, jak se k této záležitosti postavit.

Bez dobrých učitelů je jakákoliv reforma školství odsouzena k nezdaru. To je všeobecně známý fakt. Co přesně však znamená být jedním z nich?

Zrušení trestu smrti považuji za trpkou prohru spravedlnosti v českých zemích, neboť tento krok umožnil pachatelům nejtěžšího zločinu – vraždy nevinného člověka – uniknout zákonnou formou před zaslouženým postihem.

Čtyřletá gymnázia budou letos čelit náporu silného populačního ročníku. Poptávka po studiu v některých případech jako obvykle převýší nabídku. Než však prohlásíme, že tento fakt zmaří životní cíle tisíců žáků, je třeba se seznámit s několika podstat…

Otázka, zda gymnázia uvázla v minulosti, postrádá smysl. Odpověď je všeobecně známá. Je však třeba se ptát, jaké kroky musíme učinit, aby daný typ škol odpovídal realitě 21. století.

Stále platí, že pedagogové hodnotí žáky. Nastal čas, aby to bylo i naopak. Bez toho se české školy nezbaví svého zásadního problému.

Nevím, který obor si na univerzitě zvolit. Co když si vyberu špatně? Tyto myšlenky trápí řadu českých středoškoláků. Z čeho však pramení? Lze vůbec vyřešit problém, jenž náš vzdělávací systém provází celé dekády?