Soňa Prachfeldová

Konečně! Dnes se to stalo. Za bílého dne. Dočkala jsem se ho. Čekala jsem na něho. Netrpělivě. Dlouho. Za dusných nocí. On pořád nepřicházel. A já po něm tolik toužila.

Je tu opět konec jednoho měsíce. Ano, konec července a to už je ukrojena jedna šestina z druhé půlky tohoto roku.

Je neděle. Připadá mi taková ospalá až líná. A slunce začíná pálit. To zas budu muset večer zalévat. A pořád číst mě též nebaví. Možná bych měla vzít vysavač a trochu uklidit. No to už vůbec ne. Je přece neděle!

Je toto vůbec možné? Nedávno jsme oslavili příchod Nového roku a najednou je první půlrok za námi. Neuvěřitelné. Neuvěřitelné, jak rychle ubíhají dny, týdny a měsíce.

Jarní vlání je zas k mání. Se všemi svými rozmanitými rozmary. Se sluncem i větrem, se suchem i s deštěm. A člověk se v tom bláznivém jaru pohybuje, jak na to jeho síly stačí.

Nejkrásnější měsíc v roce odchází. Končí květen, lásky čas, bujného kvetení i růstu všeho kolem nás.

Je jaro. A sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Íčko si slíbilo se setkat na jaře na Kácově. A tak se také stalo. Díky obětavé a perfektni organizací námi všemi milovaného šéfredaktora, našeho Honzy.  Během pondělí 18.5. jsme se začali sjíždět…

Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy se jaro probouzí do plné krásy.

Hlaváček jarní. Zase kvete, tak jako každý rok na Husově vrchu ve vedlejší obci. Zatím jsem kvetení nikdy nezmeškala, ale letos se mi to málem povedlo. Tak honem po dnešním ránu našlápnout kolo a zajet se podívat na krásné hlaváčky.

Měsíc březen se za několik dní bude s námi loučit, aby uvolnil místo svému nástupci dubnu. Březen je ve znamení prvního jarního dne, jarní rovnodennosti a především předvelikonočního půstu, který se nese celým měsícem. Je to čas očisty těla i duše a…

Měsíc únor definitivně odešel. Máme ukrojeny dvě dvanáctiny z našeho roku. Přestože to byl nejkratší měsíc, zdál se být zdlouhavý.