Soňa Pražáková

Od čtvrtka 12. října do neděle 15.října letošního roku se v Praze konal již jedenáctý ročník Signál festivalu. Nepočitatelné množství světel rozsvítily centrum Prahy, Karlín a Holešovice, ulicemi prošly tisíce lidí.

Svěží ráno, sedím na malé terásce a v příjemném zákoutí nasávám lahodnou vůni kávy. Kolem kouzelné ticho, myšlenky hlavou běží. Měla bych zase něco nafotit. A otázka je na světě. Co? Zahrádka malinká ... a přece...

Lustrace? "Helejte, starejte se o sebe, to už tady bylo několikrát.! A nic pěkného to nepřineslo.". Ale není lustrace jako lustrace. Taková u vašich sousedů ... Zvědavost člověku nedá spát.

"Tak co? Našla?..." Ne, nešlo o žádnou princeznu, nýbrž o pražského vodníka, kterého jsem se vydala hledat k Vltavě v Praze. Neobávejte se, žádnou mrtvolu utopeného právníka či hezké děvy jsem identifikovat nemusela . Ale...

Rukavice, šála, čepice a pára, tedy od úst, toť obraz dnešního dne. Dost lidí muselo do práce, jiní potřebovali vyvětrat hlavu od událostí dnešních dní. Ten mediální balast je potřeba vytřepat z hlavy.

To jako fakt? V tomto období a v lázních? Patříš mezi otužilce? Že tam byly mraky lidí? A jedinečná atmosféra? Nechápu....

Ježíšku, chápu, že dneska jen stěží stíháš roznést mezi lidi to obrovské množství nákladných hmotných dárků. Jirkovi luxusní bourák, Martině nejdražší kozačky a jejich synu Jiříkovi nejvýkonnější herní počítač.

...aneb jak bych si jako soukromý detektiv nic nevydělala. Dostalo se k mým uším, že o uplynulém víkendu mělo dojít k plánované vraždě nějakých lidí, kteří se sjedou v Olomouci. Prý se jednalo o nějaké pisálky a fotografy.

Desátý Signál Festival v Praze je za námi. Bylo představeno celkem patnáct instalací na dvou festivalových trasách, kam vyrazilo během čtyř dní půl miliónu lidí z různých koutů republiky. Vraťme se tedy se mnou o pár dní zpět.

Věřte, že je krásná, přímo okouzlující. A také fotogenická. Však pro její shlédnutí mnozí našlapou mnoho kilometrů, cestou mnohdy strmou a kamenitou. Každé potěšení holt stojí nějakou tu námahu.

Jako správní Českoběžníci jsme letos v horkém létě zavítali do Moravského krasu, nikoli však na kolech, nýbrž pěkně po svých. Odměnou nám byl chládek a úžasný pohled všude, kam se člověk podíval.

Jako již tradičně i tentokrát se hrálo nejen o stupně vítězů v soutěži Bloger roku, ale také o ceny pro hlasující. Podívejte se, na koho připadl šťastný los!