Marek Ryšánek

Před rokem jsme se z centra okresního města přestěhovali do malé, odlehlé vesnice. Docela jsem se té změny obával. Těšil jsem se na klid, blízkost přírody. Na co jsem se netěšil bylo to, že budeme mnohem více závislí na autě.

Podzim, dušičkový čas, blížící se konec církevního roku a začátek adventu nám ukazují, že vše má svůj počátek i konec. I náš život. Na tento čas připadá svátek zesnulých.

Bůh je v písmu svatém představován jako dobrý pastýř, který se stará o své věrné. I v jednom z nedávných čtení z kazatelského plánu jsme četli, že Ježíšovi bylo líto lidí, kteří jej následovali do pustiny.

Při jízdě autem slyším píseň Ivety Bartošové. Zpívá v ní:“ ...tichá píseň zní....modlitbě stromů naslouchání...posedlá svůj den žít“. Někdy uslyším něco krásného a smysluplného tam, kde bych to opravdu nečekal

První část dnešního evangelijního čtení se odehrává v pustině. Ježíš tam odjíždí s učedníky, aby si odpočinul a probral s nimi po jejich návratu, co všechno prožili. Ale i tam za ním lidé přišli. Ježíš je neodhání. Je tu pro ně.

V našem dnešním textu se Ježíšovi učedníci ocitají v bouři na moři. Následují svého Pána. Následování Krista zkrátka člověka může přivést do nebezpečných situací.

v dnešním evangelijním čtení máme zachyceno svědectví o tom, že se Ježíš ve svém veřejném působení setkával jak s velikým zájmem a popularitou, tak i s nepochopením a odmítnutím. Výjimkou nebyli ani jeho nejbližší.

Dnešní evangelijní příběh se odehrává v noci. V noci přichází hledající Nikodém za Ježíšem. To symbolizuje situace, které zažívám mnohokrát i já sám. Noc a temnota, to je obrazné vyjádření situace, ve které žijí mnozí současníci

Co se to stalo před téměř dvěma tisíci lety v Jeruzalémě? O čem nám vyprávějí obrazy o vylití Ducha svatého? Malá skupinka následovníků rabiho Ješui z Nazareta byla zavřená v hrůze z toho, co se stalo za dveřmi.