Alena Šnajdrová

Ještě před pár lety jsem měla úplně jasno - jistěže pomoct nebo se aspoň pokusit. A pokud jsi statný, (relativně) mladý chlap, stává se to téměř tvojí povinností. Pak mi ovšem můj kamarád nabídl zcela nový pohled na věc...

To jsme zase jednou s bráchou zabředli do intenzivní diskuze o ženách, mužích a vztazích. „Ta holka je normální zlatokopka“, rozčiluje se. „Hlavně že se furt ohání rovnoprávností!“

Kdo tvrdí, že nezávidí, ten lže, a závidí ještě víc. Závidím taky a některým lidem některý věci fakt hodně. Občas i kamarádům, za což se stydím. Ale je to lidské a záleží hlavně na tom, jak se svou žárlivostí naložíme.

Preference šatů a sukní se u mě začala zcela zjevně formovat už ve třech letech. Holka nosí sukně a co má být? Pozastavuje se nad tím někdo? Ano, neustále... a nejen pozastavuje, někomu to vysloveně vadí.

To se takhle v půlce listopadu objednávám na začátek prosince na přezutí pneumatik. Jo, jsem lempl, ale co se asi může stát? V nejhorším případě napadne jeden den centimetr sněhu, aby druhý den zase roztál. Nebo ne?

V životě jsem se naučila jednu důležitou věc - člověk musí umět rozlišit, před kým a kdy může bezpečně odhalit svoje strachy a skutečné emoce a kdo jich obratem ruky zneužije.

Už prakticky od dětství se s tím potýkám. Stokrát radši jdu někam osobně, než bych tam volala. Do jisté míry mě vysvobodily emaily a esemesky. Neznámá čísla neberu a známá jak kdy... Naštěstí vím, že v tom nejsem sama.

Vědci tvrdí, že člověk zdaleka nevyužívá veškerou kapacitu svého mozku. Někteří dokonce odvážně udávají nevyužitost až osmdesátiprocentní. A zjistili už, co jsou sny, kde se berou a proč?

Ale co vlastně je, ta intuice? Dlouhé roky jsem pokaždé nervózně váhala, když jsem si ve složité situaci vzpomněla na radu, že jí mám naslouchat. Já nevím, nevím, křičela jsem v duchu... až nedávno jsem pochopila...

Odevšad se hrnou motivační články, jak nemáme být ovce, chovat se stádovitě a srovnávat se s ostatními. Jsem sice ten poslední, kdo by nesouhlasil, ale na druhou stranu si říkám, jestli takové jednání není vlastně přirozené...

Jako dítě jsem nechápala, proč moji vrstevníci rodičům lžou. Neměla jsem tu potřebu a připadala si lepší než oni. V dospělosti pak přišli určití lidé a s nimi i moje lži. Asi nejsem lepší, jen jsem měla lepší výchozí podmínky...

Třetí a závěrečný díl minisérie o tom, jak jsem bojovala s učitelkou fyziky. Blíží se konec školního roku a mně hrozí propadnutí, přestože jsem se právě dozvěděla, za jakých okolností mi byla připsána čtyřka z testu...