Jitka Štanclová

„To zase uteklo!“ slyším ze všech stran. A moc dobře vím, co je tím myšleno. Samozřejmě prázdniny!!!

Dnes často slýchávám, nebo čtu, jak bylo špatně a jak je dnes atd. Každému nechávám jeho názor, jen trošku zabrousím do svých mladých let.

To říkáš, táto, moc hezky a taky to, že je to koloběh života. A že to tak být musí. Ale tobě se to mluví.

I tak se daly trávit prázdniny. A nejen tehdy. To jsme my, děti, z vyhlášené osmadvacítky moc dobře věděly.

Každému z nás se jednou život překulí dál, než přes polovinu. A vlastně si říkám, bohudík tomu, kdo se toho dožije...a hlavně užije!

To je přece jasný, hlavně se nezbláznit! A jak se to všechno může stát? Jednoduše. Technika není všemocná a člověk si pak musí umět poradit.

Příběhy na nás číhají ze všech stran a koutů. Proto my, blogeři musíme být neustále ve střehu. Třeba i v rychlíku.

"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.

Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.

Tak co, holky seniorky. Půjdem jim v tom školství nějak helfnout, co říkáte? Jaká by to byla škola bez nás všech kuchařek, školníků a uklízeček?

"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.

...nechci, aby někdo viděl to, co mám dole", říká Jolana. Tak tenhle titulek nešlo přehlédnout! Ale ouha.