Veronika Valíková Šubová

Krátký monolog opatrovníka na námět spisovatelky Veroniky Valíkové Šubové. Manon mluví ze spaní, odpovídá jí opatrovník Pierre.

Internetové diskuse v posledních dnech připomínají zvířecí farmu. Někde kvičí podsvinčata, někde kejhají husy, někde sbírají do bandasek šváby.

Minulý týden to bylo 70 let, co v roce 1954 prvně knižně vyšlo Společenstvo Prstenu, první díl Pána prstenů. Tedy trilogie J. R. R. Tolkiena, kterou literární vědci zařadili do žánru fantasy.

Postavit se oficiálním „pravdám“ bývá v ideologických dobách nebezpečné. Ale satečnost je jedna z křesťanských ctností...

Včerejší glosa, týká se tajnosti hlasování a rodinných tlaků při volbách. Věším v původním znění. Korespondenční volba prošla, jak se čekalo.

Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

Druhý díl Markétčina letu. Pro neznalé připomínám kapitolu Letím z Bulgakovova Mistra a Markétky, která se mojí hrdince stala inspirací. Markétka se potře Azazelovým krémem a sedá na koště…

Pro pana Ferdu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Krčálkem poperou) a pro adminy: Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky.