Jiří Vítek

Tonda Rys, vášnivý rybář, a ještě vášnivější kuchař byl kamarádem mého otce. Jeho rybářské přebytky včetně receptů končívaly v naší kuchyni.

Ručníky a osušky rozhodně nejsou nejdůležitější součástí našeho života. Přesto dokážou působit na naše chování. „Na moje určitě!“

Značnou část života existuji s úzkostmi a panickou poruchou. Procítila jsem nespočet panických atak. Kdo nezakusil, může si gratulovat. Opravdu není o co stát.

Začni přemýšlet jako kdyby ti nikdo neublížil. Začni přemýšlet jako kdyby tě nikdo nepodvedl. Pak teprve začneš žít svůj potenciál.

Na Dušičky se píše o smutku a vzpomínkách. O jednom se ale mlčí. Že na člověka, kterého jsme milovali a ztratili, můžeme mít vztek. A že když ho celý život držíme v sobě, nedovolí nám zastavit se.

Některé dívky se vrátí do třídy natolik proměněny směrem k vyšší atraktivitě. Nyní defilují s namalovanými tvářemi, v krátké sukni a punčochách, mají vyčesané vlasy, svůdně se usmívají, pohybují se houpavě skoro jako modelky, křepčí…

Svět chce řinout svým rychlým tempem. Stále za něčím novým. Za něčím, co nás posune někam dál. Výš. A až se ego nasytí, zazívá tou nudou.

Žena, která objevila sebe. Nebude podvádět či odvádět muže. Nenechá nikoho, aby ji podvedl. Neboť si váží sama sebe.

Dne 17. září 2026 jsem v rámci návštěvy Vídně zavítal i na tamní fashion week. Vše bylo dokonalé až do začátku přehlídky.

Nejdůležitější je neztratit sebe. Ve všem tom hemžení kolem. Ve všech věcech, které je třeba udělat, uklidit, nachystat. Je třeba neztratit sebe.