Anton Žemlička

“Kebiže račik konsolidovali medzilucké vztahi a né ti peňíze! A nemislim si, že súčasná koalícija sa z teho ešče ňekedi vilíže… Co? Že dvje ceųé sedem deseťin milijardi? Šak aňi nevim kolko je to nul! Cože? Aš tolko?! A já sem ich volių, bių sem fte…

M: „Možeš mi povidat kolko kňižek sis´ kúpių v ųonském roku?“ T: „A proč ťa to zaujímá, čovječe?“, otpovidaų sem ot pivňího moku… M: „Enem tak, sceų bi sem to vjedzet, zaujímá mja to.“ Tak sem mu povidaų, že presňe nevim, že možná aj sto… M: „A kolk…

Posláňím pána farála bi mjeųo bit též duše farníkú upokojovat, rozhodňe neňi jeho posláňím vjerících pravidelňe znepokojovat, znepokojovat, či dokonce aj trízňit, jak né ráz ďíki svojej kázňi spúsobių samolúbí pán farál v istej malebňí záhoráckej dz…

“On neví, že neví…”, né jeden ráz o ňekem múj známí na Záhorí velice vístižňe akorád tak povidaų, potem, co ten, gdo (vúbec) neví, druhich o svojej pravdze silňe presvíčaų… On neví, neví, (vúbec) neví, že neví…, že temu, čemu ešče furt slepje vjerí …

Ot pátečňího poųedňa, ket sem sa to nečekaňe dozvjedzeų, že kamarád Marcin ot nás do vječnosci definitívňe odešeų, snad skoro v jednem kusi, furt, na ňeho mislet mosím a Pána Boha úpenlivje, no pokorňe, prevelice prosím… Kebiže ňekedi potrebovaų spr…

Do istého šenku došli dvje nástročňí dzífčence, jedna si za masívňí drevjení stú hnet sedųa a druhá, tá k víčepňímu pultu friško poodešųa. “Prosim si dvje maųé kofole a klúček od vécé.” Po tem, co šenkérka to slušné dzífča velice pozorňe posúchaųa e…

´Atlantida holíčských Židů´ … to je teda ´Paňi kňiška´! Vjerím, že tá kňiška si každého čitatela úplňe získá… Tak svojím jeďinečním a podmaňujúcím obsahem, jako aj úžasním, místama aš staročeskím jazikem… Páňi! To je teda kňiška! Kňižňí skvost medzi…

„Tak co povíš, jakí je?“, vícej jak dvacecipjeci ročňího známého sem sa optaų… „Hųaďučkí, jemňučkí, chibu vúbec nemá … ale z čeho?! To namúdušu nevím…“, otpovidaų. „Skus uhádnút.“, snažių sem sa ho presvječit… „Jak ťa poznám … z bárčeho može ten dom…

J: “Piųs´ ňekedi haúzkové víno?” A: “Haúzkové?! Já sem nepių aňi hakáčové víno…” A: “Vím šak, jaké hakáčové víno je, aj sem ho čítaų…” J: “Vjerím, že víš jaké je hakáčové víno, ale žes´ ho aj čítaų?!” J: “Kebis´ bių profesionálňí koštúfkár-somelijér…

J: “Čovječe, já mám kamaráda, kerí zbírá ščece…” A: “Jaké ščece?! … Na kresleňí obrazú? … On kreslí?” J: “Vúbec né, nekreslí…” A: “Tak jaké ščece?” J: “No, úplňe normálňí, na nacíráňí scen…” A: “To sem ešče nečuų, abi ňegdo zbíraų ščece na nacíráňí …

X smjerem k rozhocovi: “Co pískáš jak takí jaloň?!” J k X: “Si na fotbali, chovaj sa slušňe.” X k J: “A co je na jaloňovi neslušné?” A k J: “Prosím ťa, víš co je to jaloň?” J k A: “Čovječe, vúbec nevím, ket pújdem koųem ňeho, optat sa ho skusim…” J …

Víte, co je to pípec?! Neňi to vúbec žádná hmotňí vjec, je to staf v istej horňí čásci ťela, dozvjedzeų sem sa to šak enem fčéra, presňejší … je to velikánské sucho v hubje, jak pú hodzini po pečeňí záhoráckích koųáčkú f trúbje, je to žížeň, žížeň a…