Test z autoškoly 2024, který neuděláte: Ani na druhý pokus neprojedete křižovatku správně. Nachytáte se také?

Komunikace mezi řidiči je základním předpokladem pro tolerantní a bezpečnou jízdu. V jednom případě, pokud se nedomluví, se řidiči nepohnou z místa.

i Zdroj fotografie: AutoŽivě
                   

Slovo bourají je v tomto případě jen v uvozovkách. Pokud jde o test, tak řidiči, respektive žadatelé o řidičský průkaz, bourají hypoteticky. Neumí totiž vyřešit správně křižovatku, a pokud by se zachovali podle svého uvážení stejně i v reálu, skončilo by to kolizí s jiným vozidlem. Jinak pokud dojde na identickou situaci v realitě běžného provozu, jde o skutečně „neřešitelný“ oříšek. A vlastně právem, tady totiž značky nestačí, je třeba komunikovat, a to ještě neverbálně.

Přednost zprava je snad jasná, ale co když jsou všude auta?

Nejprve, tak jako vždy, upozornění pro čtenáře, kteří sledují pečlivě každý detail. Grafika na obrázku znázorňuje základní schéma křižovatky. Nejde o realistické zobrazení skutečnosti jedna k jedné. Na grafice je obyčejná křižovatka ve tvaru písmene X, nebo „do kříže“, chcete-li. Prostě dvě silnice na sebe kolmé. Obě vypadají podobně, žádná z nich není výrazně širší než druhá. Jakkoli toto nehraje žádnou roli podle zákona, jen řidiči mají občas tendence podléhat dojmu, že „větší“ znamená „hlavní“. Není tomu tak. A neplatí to ani pro rozměry aut, jak si řekneme za chvíli.

iZdroj fotografie: AutoŽivě

Na vyobrazení tedy máme křižovatku a na ní čtyři auta. Není žádné dopravní značení, kromě přerušovaných čar. Rozhodně na místě nejsou žádné svislé dopravní značky, žádné semafory. Na křižovatku přijedou ve stejný okamžik čtyři auta. Které má přednost, které pojede jako první? A jak pojedou další auta, v jakém pořadí? Začátek řešení je poměrně snadný, legislativa mluví jasně.

Křižovatka pouze s jedním autem. Přesto 92 % řidičů neví, jak se zachovat. Je to chyták

V zákoně o provozu na pozemních komunikacích (zákon č. 361/200 Sb.), a to konkrétně v § 22 (2), se říká, že „…musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava.“ Laicky řečeno, pokud není definováno značkami nebo jinou signalizací, která komunikace je hlavní a která vedlejší, dává řidič přednost tomu vozidlu, jež má po pravé ruce. To by bylo snadné v případě, kdy by byla na křižovatce tři auta.

Značky chybí, pak se bez znalosti zákona řidič neobejde

Zelené nedává přednost, nemá komu, jede jako první, pak jede modré auto a poslední žluté. Ovšem v případě čtyř „rovnocenných“ aut je to jak? Stále platí pravidlo pravé ruky ohledně přednosti zprava, ale řidiči se prostě musí domluvit, kdo pojede jako první. Není jiná možnost, protože pak by situace byla patovou a žádné z aut by nemělo šanci vyjet. Bylo by „blokováno“ povinností dát přednost zprava.

Je to tedy na řidičích, skutečně není jiná možnost. Musí se „domluvit“, tedy musí jeden z nich vyjet jako první s tím, že řidič, kterého má po levé ruce, mu „dá přednost“. Tedy nechá ho projet. A pak už to jde zase podle pravidla pravé ruky. V našem případě by například řidič růžového auta vyjel jako první s tím, že by řidič ve žlutém autě počkal. Což by znamenalo, že sám sebe odsoudí do role toho, kdo projede jako poslední. Druhý by jel řidič v zeleném voze, třetí v modrém. Co kdyby ale namísto osobního auta stála dodávka?

iZdroj fotografie: AutoŽivě

Občas totiž lze zaregistrovat mýtus, že větší auto má přednost. Jelo by nákladní auto jako první? Ne, nejelo, rozměry vozu nemají s předností jízdy nic společného. Jakkoli v situaci, kdy by stál na křižovatce řidič na skútru a měl po levé ruce tahač s naloženými kládami, asi by si dvakrát rozmyslel a ověřil, že náklaďák nejede a čeká. Jakkoli za porušení přednosti zprava hrozí pokuta, v tomto uvedeném případě nelze jinak než pravidlo pravé ruky pro zahájení manévru cíleně potlačit.

Znáte řešení této situace?

Diskuze Vstoupit do diskuze
112 lidí právě čte
Autor článku

Filip Rakovan

Dráhu motoristického žurnalisty zahájil v době tištěných médiích v časopise Speed a prošel velkou řadou renomovaných tuzemských časopisů, například Carauto, český TopGear. Následně zakotvil v online světě a pozvedl na špičkovou úroveň ve své době prestižní magazín Autoweb. Řídil snad vše, co má čtyři kola, od litrového hatchbacku po F1. Pořádá kurzy pro řidiče a amatérské závody, vyjadřuje se k problematice v televizi. A hlavně dnes s radostí píše na AutoŽivě.

Zobrazit další články