Anton Blažej

Červený Dvůr stál na návrší jako starý zapomenutý svědek dávných časů, jeho věže se tyčily k obloze jako prsty obviňující osud. Lidé z okolních vesnic k němu vzhlíželi s bázní i respektem.

To vám tak jednou jedu, no, jedu tou svou Škodovkou, která už pamatuje lepší časy. A říkám si, že bych mohl trochu přidat, že bych mohl být králem silnice, ale vzápětí mě předjede nějakej magor v Audi, co fičí, jako kdyby mu doma hořelo.