Oldřich Černík

Patrně už zůstane nešťastným českým folklórem, že státní svátky se stanou okamžikem pravidelného každoročního politického střetu. Aktuální výročí událostí ze srpna 1968; událostí, spojené s lednovým Palachovým týdnem nebo tradičně se...

V 1:55 rozhlas oznámil invazi. Ráno se střílelo v Praze i Liberci, do konce roku okupace zabila 137 lidí. Zrekonstruovali jsme noc, odpor, Moskvu i 8 345 dní, které následovaly.

Rok po okupaci vyšly desetitisíce lidí znovu do ulic. Tentokrát proti nim nestáli sovětští vojáci, ale českoslovenští policisté, milicionáři a vojáci. Srpen 1969 se stal posledním velkým výbuchem odporu.

František Kriegel odmítl podepsat souhlas s okupací a stal se symbolem vzdoru, Alexander Dubček podepsal a stal se symbolem kapitulace. Málokdo si uvědomí, v jak odlišných situacích v Moskvě byli.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhla do Československa vojska Varšavské smlouvy. Pražské jaro skončilo pod pásy tanků, ale odpor obyvatel ukázal, že okupanti přišli o zemi, která je vítat rozhodně nehodlala.

Potřebuju si však ujasnit, co jsem přečetl. Proto píšu tento článek jako kombinaci vzpomínek, výkladu pro mladší, recenze a úvahy.

Z kanceláře ÚV KSČ jej odvedli vojáci a StB. Po dnech izolace stanul Dubček před sovětskými vůdci a dokumentem, který měl pohřbít pražské jaro.

Autoritářské režimy vždy plodí korupci elit. A tento mechanismus formoval i československý raný „kapitalismus“. Ukázkovým příkladem je vicepremiér první polistopadové vlády Václav Valeš. Ačkoliv ho Václav Havel prezentoval jako mravní autoritu, arch…

Politická kariéra Josefa Smrkovského byla plná zvratů. Jednou byl dole a jednou nahoře. Na vrcholu moci se nikdy dlouho neohřál. Jediný skutek, který mu nebyl nikdy vytýkán, byl spojen s působením v JZD Pavlovice. Založil veliké jabloňové sady.

Tzv. pražské jaro zakončené srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy se stalo přelomovým obdobím v novodobých dějinách naší země. Při popisu tehdejších událostí nelze nezmínit postavu premiéra Černíka.

Dopoledne 31. července 1968 rozmlouvali v železničním vagóně na nádraží v Čierné nad Tisou šéfové komunistických stran Československa a Sovětského svazu mezi čtyřma očima. Tlumočníka nepotřebovali, Dubček hovořil plynně rusky.

Za necelý měsíc si opět připomeneme výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, které se tehdy právě nalézalo v obrodném demokratizačním procesu nazvaném „Pražské jaro“.