Hynek Jurman

Děti sundaly pokličku a ve vroucí vodě spatřily otcovu rozpolcenou hlavu. Pryč jsou časy kramářských písní, ale zlé činy se znovu opakují, vznikají novodobé morytáty. O nejstrašnějších /ne/lidských činech se stále často vypráví a čte.

V neděli 11. prosince 1949 se v Číhošti několikrát pohnul křížek. Poprvé, ale ne naposledy. Farář Toufar zaplatil životem. Pohyb kříže a další záhadné události se dodnes vysvětlit nepodařilo…

Zatím je došla žena, zpod sukně vytáhla sekyrku a nic netušícího strážce zákona ťala přímo do hlavy. Nešťastný četník zařval tak silně, že ho slyšeli až na Dvořištích.

Uslyšel hlas bývalého druha z posádky. Otočil hlavu právě včas, aby uhnul projektilu, který jej pouze škrábl na krku. Pak si uvědomil, že ten, kterého slyšel volat své jméno, je už nějaký čas mrtvý…

Pytlák si ovázal kolem rozpáraného břicha plachtu, kterou nosil k odtažení úlovku a ještě stačil odtáhnout mrtvého hajného k velikému mraveništi a dát mu do něj hlavu.

Prakticky celý kostel i s věží shořel, tedy tři oltáře, obrazy, kazatelna, Boží hrob, lavice, varhany, misionářský kříž, zpovědnice, okna, dveře, schody na pavlač… Zvony se roztavily.

Cyril Musil na rozdíl od řady odbojářů, které ukrýval, živil a nasazoval pro ně životy celé rodiny, je zatím marně opakovaně navrhován na státní vyznamenáním. Pořád ještě někomu vadí.

Nějak tak, jak básníka namalovali Šír i Quast, Mácha přibližně vypadal. Jeho dílo je důležitější než podoba tváří.

Važme si svobody, nedejme ji a vzdělávejme se! Jak řekl J. F. Kennedy: Svoboda bez vzdělání je nebezpečná a vzdělání bez svobody je zbytečné.

Prý jde o nejkrásnější místo středních Čech. Výlet do Svatého Jana pod Skalou stojí za to i teď na podzim, a vůbec v kteroukoliv roční dobu.

Mácha se ztišil, třikrát pohnul peřinou a pak se přestal hýbat úplně. Asi ve tři hodiny v noci Lorenzová zjistila, že Mácha nedýchá. Byla už neděle, zemřel tedy 6. listopadu.