Radka Kielbergerová

Kouzelná morbidní scéna, Jean Paul Sartre - Zeď, kdy se jeden z věznů před popravou počurá a lékař přidělený do cely se ho kliduplně optá: Nejste nemocný? Tak nějak eticky působí článek Vladimíry Boškové, persony Jana Hnízdila

Někdy vás věci rozesmějí, ač jsou svým způsobem k pláči. Prostor náměstí i plání zaplňují bojovníci za práva všech, kterým státníci světa ubližují, nutnost boje nelze vypovědět. Mluvčí mávají zaťatými pěstmi, svoboda a láska ...

Tato reportáž z vlaku směr Praha - Ostrava je jako přesné odposlechnuto, je dnešní a zcela čerstvá, je dokonalá...

Gilbert nemá na růžích ustláno, řeší svého autistického bratra, matku škoda mluvit a denně se potýká s tím, jak dostát zodpovědnosti. Kdo, když ne já - a pořád dokola. Film z roku 1993. Máme rok 2021 a nezodpovědnou hru se slovy

Nepřepínej a neřeš, jediné, na co dbej, je život a zdraví tvé vnučky. Na tohle jediné totiž máš dispozice:) Co tu nyní budu vysvětlovat, je složité, nekaž si tím prokristapána večer:) Pokud však chceš, čti - svoboda:)

Něco v tom slova smyslu, že blbost a vesmír jsou nekonečné, ale že s vesmírem si není tak jistý...Přesto se s blbostí věky věkův mnozí v zájmu celku perou. Momentálně máme paní Boškovou... v jaké roli? Na jaké straně?

číst dokola varování v drastických příbězích před očkováním ruku v ruce s tím, jak se dodnes devalvuje 2.vlna - ne problémů, ale úmrtí a kdy mnozí vyjeví, že veškerá opatření se dějí kvůli hrstce starých, co to mají stejně za pár

Nesvoboda, v Rakousku dokonce diktatura. Mocní využívají každou chvilku rétoriky: nedopusťme, aby se nemohlo zpívat. A Igor Hnízdo stále neláme rákosku na znamení, že diktátor je zbytečný. Zaopatřuje jen ty, co je válcují srdnatí.

Edna je prý hysterka. Je ukňouraná. No nevím, jestli to není tím, že zkrátka není mužatka. Tohle ať si ženy bez ženství na první pohled přeberou a muži, kteří mají takzvaně předvádivou od podlahy, též. Edna chce o věcech mluvit

Edna Nová se zastala dětí v momentálním konfliktu na hranicích Běloruska a Polska. Reagovala znova na diskutéry. Spustila si tím další vlnu kritiky. Jednomu se nechce věřit, kolika lidem vadí, že se někoho zastanete...

Aneb paní Bošková a její zvěsti jsou sice plné odkazů a informací, ale nějak nám tam stále figurují stejné státy. Což zahrnout Rusko? Což nepřekrucovat nářky britských lékařů, jak populisticky vláda zlaxněla lidi? A co Brazílie?

A ač mají právo proti ní vystupovat jiní, obě strany mají jedno společné. Jistou kyselost a pachuť nutkavé potřeby tak činit v době, kdy to nej je mlčet. V prvním případě zhlediska "své osobní laxní historie" v druhém - etiky