Hana Luka

České korálky putovaly tisíce kilometrů a staly se součástí masajské tradice. Barevné vzory na špercích i předmětech každodenní potřeby propojují vzdálené světy – obyčejný materiál, neobyčejný příběh.

Na první pohled obyčejný den. Ráno bez budíku, práce kolem domu, návrat dobytka večer. Právě v téhle každodennosti masajské komunity je vidět, jak jinak může fungovat svět, který se neřídí hodinami.

V Evropě měříme čas hodinami. V masajské vesnici ho určují světlo, zvířata a období. Zkušenost, která mě naučila vnímat dny úplně jinak.

Školní docházka je v Tanzanii povinná. V masajských vesnicích ale děti často balancují mezi školou a stády dobytka. Z vlastní zkušenosti píšu i o knihobudce, která okouzlila děti i dospělé – i ty, kteří neumějí číst.

Život v Evropě a Africe odhaluje rozdíly v jistotách, zodpovědnosti a každodennosti. Masajská komunita v Tanzanii ukazuje, jak odlišně lze vnímat svět, který považujeme za samozřejmý.

Na Zanzibar odjela jako svobodná matka na obyčejnou dovolenou. Domů se ale vrátila jako Hana Luka, žena masajského válečníka. Hana Burcevová dnes žije mezi Českem a tanzanskou buší, kde se vdávala podle prastarých rituálů – starší na ni plivali mlék…

Hanka přijala před několika lety Tanzanii za svůj druhý domov a rozhodla se podporovat masajskou komunitu v buši, v místě, které je vzdáleno několik hodin jízdy od obce s rozvinutější infrastrukturou.