Oto Novotný

Po volbách do Evropského parlamentu se opět v sociální demokracii rozezněly hlasy falešných spasitelů, kteří radí vydat se populistickou cestou, buď ve stopách Fica, nebo Konečné. Obě cesty přitom spolehlivě vedou k zániku.

Miloš Zeman se jasně postavil za Putinovu pátou kolonu v Evropské unii, což vzbuzuje oprávněné pochyby o jeho obratu po ruské invazi na Ukrajinu. I v domácí politice se pokouší přispět k integraci autoritářských nacionalistů.

Právě vztah Miloše Zemana k Rusku a Číně bude patřit ke korunním důvodům, proč se nezapíše do dějin jako úctyhodný státník, ale jako břídil, který svým sebestředným počínáním ohrožoval demokratické základy českého státu.

Miloš Zeman se na Hradě soustavně pokoušel o nastolení prezidentského systému, který měl více rysů diktatury než demokracie. Že se mu to nepodařilo, je jen částečným vítězstvím. Sémě bylo zaseto, hrozba trvá.

Miloš Zeman se na Hradě soustavně pokoušel o nastolení prezidentského systému, který měl více rysů diktatury než demokracie. Že se mu to nepodařilo, je jen částečným vítězstvím. Sémě bylo zaseto, hrozba trvá.

Miloš Zemanovi se podařilo za vydatného přičinění Jana Hamáčka a Andreje Babiše ČSSD definitivně dostat na kolena. Ocitla se mimo sněmovnu, bez politického vlivu.

Když se Miloši Zemanovi splnil životní sen a v roce 2013 se stal prezidentem, krátce se zdálo, že by se mohl začít chovat vůči ČSSD partnersky. Takové naděje však rychle vzaly za své: Zeman byl odhodlán pomstu dovést do konce a ČSSD zničit.

Zemana na Hrad dostali jeho spojenci v ČSSD, jejichž hlavou se po roce 2010 stal Michal Hašek. Nahrálo mu také to, že ve druhém kole stál proti Karlu Schwarzenbergovi, jedinému kandidátovi, proti němuž tehdy mohl vyhrát.

Dohoda mezi Paroubkem a Zemanem byla několikrát vcelku blízko. Nejprve chtěl ale Zeman příliš mnoho, a pak už se Paroubek cítil natolik silný, že ani sám neměl velký zájem. Byla to éra, kdy se zdálo, že Zemanův sen o Hradu bere za své.

Po uzavření opoziční smlouvy s ODS, kterou vznikla jednobarevná vláda ČSSD, už s Milošem Zemanem nelze spojovat nic pozitivního. Naplno se projevil hlavní smysl jeho angažmá v politice: držet se každou cenu moci.

Opozičně smluvní model vládnutí se fakticky zrodil už po volbách 1996, nikoli až faktickým uzavřením opoziční smlouvy v roce 1998. Už v roce 1996 vyměnil principiální pozici za osobní prospěch.

V sérii úvah o Miloši Zemanovi, kterými připomínáme první výročí jeho konce v české politice, dlouholetý hlavní analytik ČSSD připomíná Zemanovu roli v sametové revoluci a prvních letech po ní: tehdy byla vesměs kladná.