Bedřich Reicin

Padesátá léta v Československu byla bezesporu nejhorším obdobím našich moderních dějin. Obětmi dlouhé řady politických procesů se nakonec stali i ti, kteří je od roku 1948 sami osnovali. Platí to mimo jiné o Bedřichu Reicinovi a jeho lidech, kteří p…

Druhá světová válka je nekonečnou studnicí fascinujících příběhů. Jeden takový se udál v roce 1943 a týká se amerického náletu na německý Kassel. Jakou má spojitost s Čechy? Překvapivě silnou.

Pojem třetí světová válka se v posledních měsících skloňuje stále častěji. Podle expertů je na strach ale pozdě, protože třetí světová válka už začala. Nyní je důležité se ptát, jak bude probíhat.

Pokud mluvíme o Československu třicátých a čtyřicátých let, naším tématem je první republika, mnichovská dohoda a protektorát. Nějak se z toho ale vytrácí fakt, že existovala i tzv. druhá republika.

Velmi často se věnujeme životům hrdinů a obětí nacistické či komunistické zvůle. Čas od času je ale poučné zabrousit i na „druhou stranu“ a dozvědět se něco o lidech, kteří se totalitám zaprodali.

21. června uplyne přesně 66 let od popravy generála Heliodora Píky, jedné z předních osobností našich válečných i poválečných dějin a zároveň oběti vykonstruovaného politického procesu.

Výstava Jezdci nebes: 1. letecký pluk složený z pilotů RAF v SSSR pod velením gen. Františka Fajtla připomíná statečnost i osobní oběti československých vojáků za osvobození Československa nejen v boji proti fašismu.

Karol Pazúr v květnu 1945 povraždil na Švédských šancích 267 zakarpatských Němců, kteří se vraceli domů. Na dotaz, proč nechal pobít i děti, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechal postřílet jejich rodiče“.

Generálmajor Antonín Sochor byl československý voják, nositel Řádu Bílého lva, nositel řádu Hrdina Sovětského svazu a dalších řádů a vyznamenání. Zemřel v létě 1950 na následky pravděpodobně zinscenované dopravní nehody ve vojenském prostoru Ralsko.

Pravomil Raichl (31. 1. 1921 – 25. 2. 2002) byl dvakrát odsouzen k trestu smrti, bojoval o Kyjev a na Dukle, několikrát byl raněn. Uprchl z gulagu a 2. ledna 1952 utekl z Leopoldova. „Když už umřít, tak na svobodě! Kromě života jsem neměl, co ztrati…

Za druhé světové války prokázal nebývalé hrdinství. A přece ho komunisté popravili a i novodobá historie o něm rozpačitě mlčí. Proč Jaromíra Nechanského, velitele výsadku Platinum-Pewter, potkal takový osud?

Psal se 13. srpen 1945 a na Ruzyňském letišti bylo živo. Desítky strojů s příslušníky československého letectva ve Velké Británii dosedaly na plochu. Nikdo netušil, jak tragický osud hrdiny čeká.