Willy Tey

Matěj byl pasáček. Ale ne takový ten hrdinský typ, co zpívá ptáčkům a mluví s ovečkami. Ne, Matěj měl rád klid, nic moc ho nebavilo a jeho nejoblíbenější zábavou bylo přemýšlet, jak by mohl někoho trochu nas*at.

Na vršku nad řekou, kde vítr zpívá v trávě a skály šeptají staré příběhy, ležel ve stínu bodláčí Barnabáš. Kozel, co se nehádá. Kozel, co nebojuje. Kozel, co prostě… je.

Když se na obloze objevila první loď, nikdo netušil, že jde o začátek konce. Byla tichá. Černá jako prázdnota mezi hvězdami. Visela nad zemí bez pohybu.

Když se lidé ještě učili naslouchat větru a rozuměli zpěvu vody, žil v srdci jednoho starého lesa národ stromů. Nebyly to obyčejné stromy, které jen tiše rostou a šumí listím.

Když se Petr rozhodl utéct na víkend do přírody, netušil, že skončí v nejtemnější kapitole svého života.

Bylo jedno temné ráno, kdy na okraji království Malavaria, v malé vesničce zvané Koblíkov, začala neobvyklá výprava.

Ráno začíná dřív, než se rozední. Slyším vrzání dveří u chalupy, jak můj člověk – ten, co voní po vlně, hlíně a jablkách – vstává. Protáhnu se, zívnu a vyskočím.

Tmavý beránek, kterého Eliáš pojmenoval Noctil, se od ostatních ovcí lišil ve všem – nejen barvou srsti, ale i chováním.

„Zombilandia – svět, kde vy masakrujete, a ne naopak!“ hlásal billboard u dálnice. Auta zastavovala v dlouhých šňůrách, fronty sahaly až za obzor.

Měsíc už dávno nebyl jen mrtvou koulí na noční obloze. Od kolapsu zemské biosféry a vzestupu Korporace Lunaris se stal novým domovem lidstva – alespoň té části, která si to mohla dovolit