Hanuš Wurst

Jednoho dne člověk zjistí, že stojí na samém okraji útesu a zadívá se do té černé propasti času, do níž nezadržitelně směřuje, a řekne si: „Ještě ne!“ Teda zvolá, alespoň v duchu. „Ještě si chci aspoň koupit nějaký slušný auto!“