Jiří Březina

Co byste si pomysleli, kdyby vám někdo řekl „udělal se mi puchýř na západní noze“? Nebo „utři si severní tvář, máš tam nějakou špínu“? Pokud byste si zrovna neřekli, že se zbláznil, nastal by problém s určením, o kterou nohu nebo tvář jde

Co byste si pomysleli, kdyby vám někdo řekl „udělal se mi puchýř na západní noze“? Nebo „utři si severní tvář, máš tam nějakou špínu“?

Je pár věcí, které mě od dětství nepřestaly bavit a vedle čtení, focení a toulání přírodou taky rád jezdím na kole.

Mezi věci, které nemám rád, určitě patří uniformy. Mám s nimi spojené pojmy jako dril, ztráta individuality, všechno na povel. Nemám je rád, ale přesto jsem si jich užil.

Lidský svět se skládá ze spousty věcí a většina z nich naštěstí funguje. Po schodech se dá chodit, na židli se dá sedět a běžné auto se obvykle vejde do běžné garáže.

Českobudějovický rodák, spisovatel Jiří Březina je autorem osmi detektivek. Ta poslední se jmenuje V kopřivách a odehrává se na jihočeském maloměstě.

Z vesnice, kde jsem vyrůstal, se na letní tábory moc nejezdilo. Většina rodin měla hospodářství a o prázdninách dospělí i s dětmi pracovali na polích.

Nedávno jsem se vracel domů, byl už večer a na sídliště Máj padala tma. A najednou jsem málem šlápl na malého bílého chundelatého psíka, který mi vběhl pod nohy.

Papoušek je asi nejinteligentnější z domácích mazlíčků, pokud vám rodina nedovolí slona. Papouščí povaha je ale komplikovaná a nikdy nevíte, jak se v nové situaci zachová.

Rád čtu detektivky a sám se tomu divím, protože jinak jsem spíš na humor a násilí se mi protiví. Ale detektivka bez násilí je jako pitva bez těla.

Občas mě napadají kacířské myšlenky a tahle si většinou počká, až budu na kole projíždět některou z ulic budějovického centra. A pak, ač bezvěrec, si říkám: proboha proč?