Jiří Březina

Jak známo, ve městě se lidi spolu moc nebaví. To není neslušnost ani arogance. Spíš důsledek toho, že na komunikaci v takovém davu nás vývoj nevybavil.

Už jste viděli milion? Nemyslím peníze, i když to může být zajímavý pohled, ale milion čehokoli, milion jako počet. Nejsnáz se vám to povede pod starou lípou někde v parku.

Když jdete na Vrbenské rybníky od českobudějovického sídliště Máj, můžete si všimnout pěšiny, která ještě před první hrází odbočí doprava a zmizí v hustém porostu.

Průzkum seřadil 74 mužských koníčků podle toho, jak přitažlivé je ženy považují. Vyhrálo čtení. Dohledal jsem, kdo se ptal, koho se ptal a co z toho plyne pro české muže.

Co byste si pomysleli, kdyby vám někdo řekl „udělal se mi puchýř na západní noze“? Nebo „utři si severní tvář, máš tam nějakou špínu“? Pokud byste si zrovna neřekli, že se zbláznil, nastal by problém s určením, o kterou nohu nebo tvář jde

Co byste si pomysleli, kdyby vám někdo řekl „udělal se mi puchýř na západní noze“? Nebo „utři si severní tvář, máš tam nějakou špínu“?

Je pár věcí, které mě od dětství nepřestaly bavit a vedle čtení, focení a toulání přírodou taky rád jezdím na kole.

Mezi věci, které nemám rád, určitě patří uniformy. Mám s nimi spojené pojmy jako dril, ztráta individuality, všechno na povel. Nemám je rád, ale přesto jsem si jich užil.

Lidský svět se skládá ze spousty věcí a většina z nich naštěstí funguje. Po schodech se dá chodit, na židli se dá sedět a běžné auto se obvykle vejde do běžné garáže.

Českobudějovický rodák, spisovatel Jiří Březina je autorem osmi detektivek. Ta poslední se jmenuje V kopřivách a odehrává se na jihočeském maloměstě.