Jiří Březina

Nevím, jestli znáte tuřín. Pokud ho zahlédnete někde v supermarketu, bude sotva větší než pěst. To my jsme kdysi – jako děti – před Dušičkami sháněli tuřín daleko větší.

Nedaleko od našeho domu bývalo cvičiště tankového pluku. Tanky zmizely a dnes je tam park. A v jeho rohu se pořád něco děje. Vybetonovaný plácek se hemží odvážnými jezdci.

Příběh toulavého losa Emila možná znáte. Mladý los kdesi u Ostravy opustil své stádo a vydal se na sólový výlet, při kterém přešel celou Moravu a pěkný kus Rakouska.

Kdysi se říkalo, že kytarista půl života ladí a půl hraje falešně. V době elektronických ladiček už to asi neplatí, ale zato mohu něco podobného říct o svém čistění brýlí.

Pod termínem „hezké počasí“ si nejspíš představíte pětadvacet ve stínu a nebe bez mráčku. Proti tomu se nedá moc namítat, ale to není to nejhezčí počasí, které znám.

Máte rádi detektivky od Jiřího Březiny? V tom případě pro vás máme dobrou zprávu – právě nyní si můžete zasoutěžit o jeden ze dvou posledních titulů ze série s vyšetřovatelem Tomášem Volfem. Nalezení V kanceláři soukromé vyšetřovatelky Evy Černé se …

Nejspíš jsme si je přinesli s ovocem, a teď jsou tady a chtějí být pořád s námi. Určitě je znáte, mušky octomilky, také se jim říká banánové.

Měli jsme třídní sraz se spolužáky ze střední. Chodili jsme na osmileté gymnázium, prožili jsme spolu opravdu podstatnou část dospívání a je vždy fajn se navzájem vidět.

V parku nedaleko od nás je malá kavárna. Často chodím kolem a v létě tam občas zní hudba, a pak se zastavím. Není to nejlepší místo pro koncerty, ani pro hospodské hraní.

Podařila se mi jedna věc. Najít si zubařku. Je šikovná, poměrně mladá a pracující s moderními metodami.