Ivana Chmel Denčevová

Přezdívku „zuřivý“, kterou novinář a literát Egon Ervin Kisch získal, byla odrazem jeho emocemi překypující povahy. Jeho nadšení jít za tématem, dokonce i do prostředí na dně společnosti. Vedle úkladných mordů, kriminality, to byly i nevěstince a pr…

Hned na začátku potřebovala propaganda divákům sdělit, že už v Československu nemáme policisty nebo prvorepublikové četníky, ale „příslušníky“.

Domácí nepřátelé podporoval podle tehdejšího vedení státu hlavně ten zlý Západ. Ve stejném duchu postupovali i tvůrci politického seriálu 30 případů majora Zemana.

Přezdívku „zuřivý“, kterou novinář a literát Egon Ervin Kisch získal, byla odrazem jeho emocemi překypující povahy.

O distributorech nelegálních tiskovin a roli StB mluví s historikem a badatelem Janem Schovánkem Ivana Chmel Denčevová.

Film okouzlil nejen diváky, ale také vedení totalitních států. Dobře si totiž uvědomovali, jaký je v nich propagandistický potenciál – a dělali to nacisté i komunisté.

Komunistická propaganda mnoho let tvrdila, že proti nacismu bojovali pouze neohrožení komunisté. Až se zdálo, že v odboji nebyl zapojen nikdo jiný. To se naštěstí po roce 1989 s nástupem demokracie změnilo.

Konzum, lehce hanlivé označení nezměrné touhy po spotřebním zboží. Možná i po tom, které vůbec nepotřebujeme. Přišel do Československa konzum až po pádu železné opony?