Věra Hlaváčková

Bydlení je něco, co už si normálně pracující člověk dnes nemůže dovolit. Dětem kupují byty a hypotéky rodiče, ale pokud pracujete například v kultuře, děti mají smůlu.

Otec zmizel, matka zůstala sama. Tři dcery, švagrová a další příbuzní se sjíždějí do rodného domu v indiánské zemi Osedžů. Místo usmíření se otevírají staré rány, letité křivdy a pečlivě střežená tajemství.

Když jsem po sametové revoluci poprvé vycestovala na Západ, byla jsem okouzlena a zároveň jsem byla zděšena, když jsem poprvé viděla žebrající lidi.

Být sama nebo sám už dnes není nic neobvyklého a ani to nezavání neúspěchem. Často je to volba životního stylu. Být nezávislý, svobodný v rozhodování, nedělit se o peníze.

S manželem spolu byli dlouhé roky. Hlavně kvůli dceři. A teď? Jen si to představte! Už žádné poznámky o rostoucím pozadí, už žádné výčitky ohledně peněz poslaných do psího útulku, už nikdy nebude Waldemara muset vytahovat z vany láhve od piva, večer…

Když vás po mnoha letech opustí psí kamarád, je to velmi smutné a vy víte naprosto přesně, že tohle už nechcete prožít a že už si žádného pejska nepořídíte.