Miloslav Jenšík

Neděle 3. prosince 1950, dvanáct tisíc fanoušků stoupá na Letnou, aby tu sledovali zápas dvou tradičních klubů, Slavie a Čechie Karlín. Ve vzduchu je kromě vůně párků a kouře z pražských komínů cítit i zvláštní nostalgie. Je to totiž naposledy.

Těžká prověrka čeká českou reprezentaci v Albánii. Pokud by ráda na Euro, neměla by v Tiraně prohrát. Dosavadní bilance je kladná: 4-1-2. Obě porážky z roku 1952 jsou hodně raritní.

Ve stínu drsného derby v Edenu zanikla dvě historická jubilea: 110. výročí narození Josefa Bicana (25. září 1913) a první zápas Slavie na stadionu v Edenu (27. září 1953). Ten gólově pokřtil právě Josef Bican.

Každé derby mezi věčnými pražskými rivaly Spartou a Slavií má dramatický průběh, vyvolává emoce, vstupuje do análů. Nejinak tomu bylo i na pohárové úrovni. Zvláště když se hrálo finále a duel určoval vítěze trofeje.

O víkendu se hraje nejsledovanější tuzemský fotbalový zápas. Opět ožívá rivalita mezi Spartou a Slavií trvající desetiletí.

Od ‚Vítězného února 1948‘, kdy komunisté převzali moc v Československu, uběhlo 75 let. Jejich zrůdné zásahy poškodily nejen politiku a hospodářství, ale i fotbal. „Podezřelá hra buržoazního původu“ pocítila zásahy okamžitě.

Český fotbalový reprezentant Jakub Jankto veřejně přiznal, že je gay. Vzhledem k předsudkům, kterými je česká společnost nadále zatížena, jde o odvážný čin, který nemá historické obdoby.

Zní to jako nepochopitelná absurdita, že se mnoho let ve fotbale nesmělo střídat, ani v případě zranění, které dokonce ohrožovalo život. Prvním, kdo se pokusil tento nesmysl oficiálně prolomit, byla československá liga.