Jiří Jiroudek

Jo! BYLO! Sice i tamtamy něco šeptaly. Ale.. Dokonce prej i kteréhosi, snad prej i Varla, věřte / nevěřte, snad i na dva dny (nastojte!), TO ,,UMLČELO“

Dnes až klasická hláška z TV seriálu. Někdo by jí mohl brát za až cynickou. Dtto např. i pořekadlo ,,co tě nezabije, to tě posílí“. Jak kým a proč, to je jistě individuální. Jak si to kdo dá do jakých souvislostí. A také proč.

Pamětníci vzpomenou, že říkávalo se tak, někdy i dodatkem ,,prosím“, např.v pražských tramvajích průvodčím, kteří prodávali a ,,štípali“ pasažérům lístky. Možná trošku uniklo, že letos si to ,,přes“ dáme všichni.!

TAK. To přeje se. I dnes. A také štěstí. Obého přehršli nejméně. Jo, přehršle. Totˇ nejméně je sedmina habaděje. Atˇ se děje, co se děje.Vždytˇ nejen přát lze. Leccos lze i naslibovat. Slibem nezarmoutíš.Tedy, prej.

No, chyba. Ne, že by furt, ale ńáká, to, to určitě. A kdyby náhodou ne, dycky se něco najde. A leccos je až možný, i když nemožným zdáti se může, Jako tomu děvčeti, co se divilo, že je v jináči, když s nikým nic nemělo.

Kluk s děvčetem se dohodli, že spolu ,,,vyrazí si“ na půlnoční. I v Praze tehdy ležel, ba i padal, sníh. Když dnes na to kluk vzpomíná, tak něco nostalgie v tom je. Ale i úsměv, a obé snad není hřích.A jistě nejen o Vánocích.

Co bys chtěl táto pod stromeček?Tak zeptal se mě i před lety i můj syn. A co já to nato? Inu coby. Tak koho nepotěšilo by, když zeptá se syn, co bys chtěl táto. Jak odpovědět na to? A při tom neranit ...

… na jeden rok dopředu, stań se zemědělcem. Pokud na deset let, stań se starostou. Pokud na sto let, stań se učitelem. Tolik jedno prastaré přísloví(citát). Dnes jsme dále. Asi až dle jednoho z Murphyho ,,pravidel“. Tohoto:

Zas je prej kdeco v čudu. Kde čud je, to nevím. Ale i kdybych věděl, tak tam stejně nepudu. Leccos bylo leckde, třeba v letech šakalích, ba více i před nimi. Ale i po nich. Kdo to vše opravdu zažil, těžko by po nich vzdych.

Vzpomínka nejen na dny, kdy se to u nás konečně,,hlo“. Ač na věšení nedošlo. Naštěstí. A tomu ,,zabránil" i tzv. samet. Nejednou dobrý materiál. Třeba i na oponu, ale i na rubáš. A co dnes si dáš? Polívku, ajntopf, anebo guláš?

Sem tam někomu neznámého autora tiché vyznání blogerské z ,,pultu krámu" nejen jeho, kde tovaru snad dokonce i vlastnohlavně vytvořeného v nabídce jesti v chodech i dvakrátedenních na výběr. Takže dobrou chutˇ

Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi. Pěli kdys o tom i V+W. Obdobně vyjadřovali se i jiní. Včetně mojí máti. I kdo co dal, a co vzal. Či bude muset dáti?