Miroslav Pavlíček

Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.

I když se to snad někdy někomu (třeba i mně nebo vám) nezdá, svět je v pořádku a věci se dějí tak, jak mají.

Když pak už slunce zapadalo a oni procházeli polem, připojil se k nim jako stín další poutník. Byl to sám Ježíš, ale oni ho nepoznali.

„Lynč“ za odlišný (neoficiální) názor je dnes vcelku běžný. A čím hysteričtěji je to oficiálně popíráno, tím je jev hlubší a zjevnější. Ale ono klidně stačí prostě nějak „nezapadat“ a problém je tu. Tak proč zavdávat příčinu, že?

Tak k vyslovení takové věty člověk nemusí zrovna uvěřit tzv. konspiračním teoriím, jak můžeme občas číst a slyšet. Slabším povahám úplně postačí, když uvěří oficiálním zprávám. Ale mohou být i jiné příčiny.

Odlišný názor ještě není dezinformace. Avšak klidy, klidy, selští hřbeti (jak jsme jako kluci říkávali), k Pravdě se totiž stejně dochází po jednotlivcích, nikoli v davu.

/VIZUALIZACE/ Tak trochu jako na houpačce vypadá situace kolem zimního stadionu v Třebíči. Ten patří městu, které ještě loni na podzim hovořilo o tom, že chce stadion kompletně opravit. Předpokládaná cena měla být přes půl miliardy, 130 milionů koru…

Dlouho jsem ho neviděl a tak mě přepadl strach. Strach je jednou z nejhorších emocí. Není dobrým rádcem a také má - jak se říká - velké oči.

Některé události, i když se skutečně staly, jsou těžko uvěřitelné a zdají se být dokonce málo pravděpodobné.

Jestliže se ti něco nelíbí, může to být tím, že jsi to nesprávně pochopil. Někdy to není úplně jednoduché.

Byla druhá polovina srpna roku 1968 a do neblahých událostí, které následovaly, zbývalo jen několik dní.

O volbách jsem si nikdy nemyslel a nemyslím nic dobrého. Nicméně dvakrát jsem se volební taškařice přece jen zúčastnil. Vlastně málem třikrát.