Knud Rasmussen

„Dejte mi zimu a psy – a zbytek si můžete nechat!“ prohlásil známý polární badatel Knud Rasmussen, který po celý život používal psí spřežení na svých slavných expedičních výpravách v Grónsku, Kanadě a na Aljašce.

„Přejí-li si rodiče, aby jejich dítě zdárně překonávalo nebezpečí, zašijí mu do čepičky kůži z medvědího patra. Musí se najít stará, vybělená lebka, nebo uhynulý medvěd, který nezemřel lidskou rukou, jen takový amulet má moc,“ píše Knud Rasmussen.

Každý má představu o životě Inuitů, obyvatel dalekého severu, kteří se již staletí snaží přežívat v tomto nehostinném přírodním podnebí.

„Nebezpečí, které grónským ženám hrozí a kvůli kterému je nezbytné všechna tabu dodržovat, je jen těžko definovatelné, není nikde a zároveň je všude, je to zlý osud, který se plíží ve stopách všech bytostí.“

Nejhorší ze všech nebezpečí, která hrozí lidem, jsou neštěstí pocházející od lidí samotných. Gróňané mohou uškodit zaříkadlem nebo pouhou zlou myšlenkou. Za velice nebezpečnou vlastnost je považována závist, neboť chamtivost, lačnost a touha zničit …

Jeho příběh není tak známý jako putování jiných dobrodruhů. Navzdory tomu je Knud Rasmussen jedním z největších průzkumníků 19. a 20. století. Vydal se do mrazivého prostředí Inuitů a poskytl o nich cenné informace.

„Dokud žena není schopna pomoci, je pro domácnost jen přítěží a nákladem. V okamžiku, kdy je schopna pomoci, je provdána a odchází do manželovy rodiny. Z tohoto důvodu se snaží regulovat porody, aby měli co nejvíce chlapců.“

Otec byl Dán, matka grónská Inuitka. Doma u Rassmussenů se mluvilo dánsky, Knud se naučil grónštinu na ulici. A touha vydat se poznat lidi žijící daleko na severu ho držela již od mládí.

„Porod probíhá ve velkém obytném domě. Všichni jeho obyvatelé, často i pět desítek lidí, se zdržují uvnitř až do okamžiku, kdy vlastní porod začne a objeví se hlavička plodu.“

Mýty, pověsti a bajky byly nedílnou součástí života Inuitů. O jejich uchování se zasloužil polární badatel Knud Rasmussen. Vyprávění nejsou o nic méně drsná, než je život v Arktidě.

Kanibalismus nebo vraždy vlastních potomků, to nejsou komponenty nejnovějšího hororového filmu, ale součásti děsivé sbírky inuitských pověstí, jež vás vyděsí více než kdejaký „krvák“.

Většina lidí asi ví, že Grónsko je největším ostrovem světa. A tím také obecné povědomí končí. Jaká je historie osidlování tohoto území? Jak žili původní obyvatelé před příchodem dánských misionářů? A co má Grónsko společného s Čechy? Jaké jsou grón…