Jaroslav Zima

Byl starý, nemohoucí, ale stejně se mu „tam“ nechtělo. Rád mával a držel dceru za ruku. Někdy si k němu lehla do postele a smáli se. Jen tak. Pak už ani nic jiného nedokázal. A když „to“ přišlo, nebyla tam. Nepustili ji k němu, aby ho nenakazila.

Domov dává každému pocit bezpečného a útulného zázemí. Jenže ve skutečnosti může být nezdravou kobkou. Dýcháme v něm špatný vzduch, je v něm vlhko i spousta škodlivých materiálů, navíc ho osidlují nebezpeční zabijáci. Co s tím?