Gustáv Husák 8. prezident Československa

Pro většinu Československa byla téměř neznámá. Viera Husáková, druhá manželka komunistického prezidenta, si žila vlastní život v Bratislavě – daleko od protokolárních povinností Pražského hradu. Její tragická smrt nastala v říjnu 1977.

Připomeňme si Lubomír Štrougala, krajského tajemníka, poslance, ministra, a nakonec jednoho z nejmocnějších mužů socialistického Československa.

Někdejší „lovec komunistů“ z dob Slovenského státu se stal obětí propracovaného únosu, který zorganizovala StB. Příběh odhaluje temné zákoutí komunistické moci.

Z chudého moravského muže se během několika let vypracoval na druhého nejmocnějšího muže v komunistickém Československu. Jeho kariéra byla strmá a poháněná ideologickým zápalem, ctižádostí a ochotou podílet se na nejtemnějších praktikách režimu.

Krátký závan svobody, který přineslo Pražské jaro, byl brutálně udušen nejen pásy tanků, ale i tichým úředním nařízením. Když Gustáv Husák na podzim 1969 znovu utěsnil hranice, proměnil Československo ve vězení.

Nejprve stála po boku vlivného komunistického funkcionáře, obklopena elitou národa. O pár let později, po zatčení manžela Gustáva Husáka, se stala nepřítelem státu. Vyhozená z práce, bez domova a pod dohledem StB bojovala o holé přežití.

Žonglování se slovy „cenzura“ nebo „svoboda médií“ je všudypřítomné, i když žádná státní cenzura neexistuje. Úplně jiné to ale bylo v komunistickém Československu.

Narodil se 6. 6 1935 v Praze. Tatínek z chtěl mít studovaného člověka, protože sám začínal jako pomocný dělník. Později se vypracoval na strojvedoucího, i tak si přál, aby syn měl lepší život. Tak chodil na obchodní akademii, kde ho to ale nebavilo.

Osmý prezident Československa Gustáv Husák vedl pověstně asketický způsob života, který se promítal i do jeho stravovacích návyků. Dlouholeté věznění a mučení v padesátých letech poznamenalo nejen jeho zdraví, ale i vztah k jídlu. Zatímco by jeho po…

Jedno dětské slovo na hranicích mohlo zničit vše. V létě 1981 vsadil herec Martin Štěpánek vše na jednu kartu a s rodinou uprchl za svobodou. Byla to cesta od slávy na prknech Národního divadla k anonymitě emigranta.

Když se letos v lednu slovenský premiér Fico poklonil u bratislavského hrobu Gustáva Husáka, šlo zřetelně o gesto dovnitř jisté části slovenské populace, bylo také přiměřeně prezentováno i s vyjádřením, že Husák sice dělal chyby, ale je třeba mu pro…