Daniel Kovář

Mnohá významná místa mají v jižních Čechách své jmenovce. Tak třeba Náchod není jen východočeské okresní město s velkým zámkem, nýbrž i vesnice kousek od Tábora.

Jestliže jižní Čechy něčím rozhodně nejsou, pak vinařským krajem. Chybí jim vhodná půda a podnebí. Ale v minulosti se tady lidé o pěstování vinné révy pokoušeli.

Roku 1591 se Vilém z Rožmberka rozhodl přilepšit svým mlýnům na Chvalšinském potoce. Aby měl dost vodní síly, odkoupil za 30 stříbrných grošů část vody Křemežského potoka.

Není tajemstvím, že první mapu Českého království vydal v roce 1518 Mikuláš Klaudyán. Je otočená jihem nahoru a není nijak zvlášť podrobná.

Koncem 19. století zasáhla jižní Čechy série velmi ničivých povodní. Pak se ve velké míře regulovaly řeky a vzniklo také neuvěřitelné množství projektů na stavbu přehrad.

V knihách rekordů se obvykle jako obec s nejkratším jménem uvádí Aš, město na západě republiky. Nic proti, ale v jižních Čechách existuje osada se stejně krátkým názvem Eš.

V jižních Čechách teče dost potoků a říček, takže se tu stavěly vodní mlýny, jichž v minulosti existovaly stovky. Přesto zde vzniklo i několik mlýnů na pohon větrem.

Na vyvýšeném hřbetu nad klidnou hladinou římovské přehradní nádrže se nachází starobylé opevnění nazývané Kamenná věž. Dojdeme sem pohodlnou procházkou z Velešína.

Jihočeši jsou právem hrdí na první kontinentální železnici, která v 19. století spojila Budějovice s Lincem. Zřízení koněspřežky urychlilo a zlevnilo přepravu zboží a osob.

Jako Bechyňský kraj se označovala východní část jižních Čech, která až do poloviny 18. století tvořila oficiální správní celek. Západní část byla nazývána Prácheňskem.

Při pohledu z letadla či na mapu vidíme, že jihočeské vesnice mívají náves a domy jsou často rozloženy v řadách podél cesty. Jedna osada však připomíná dřevorubeckou pilu.

Asi nejznámějším dnem roku 1939 se stal 15. březen, kdy německá vojska překročila hranice Československa a samostatný stát byl poté prohlášen za Protektorát Čechy a Morava.