Martin Landa

V dubnu 1921 se odehrála jedna z největších pietních událostí první republiky — slavnostní pohřeb 42 československých legionářů, kteří byli popraveni v roce 1918 na italské frontě rakousko-uherskou armádou.

V srdci historické Prahy, přímo na Hradčanském náměstí, stojí nenápadný, ale výjimečný technický i umělecký skvost – osmiramenný litinový kandelábr, který přežil proměnlivou tvář staletí i měnící se technologie.

Pánové Svěrák a Uhlíř naprosto vyčerpávajícím způsobem popsali ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud: střídavý, střídavý, silný elektrický proud. Od pantáty vedou dráty k žárovce nad vraty. Dále se proud přelévá do stodoly, do chléva

Zemětřesení postihovala území dnešního Česka už ve starověku. Dějiny ukazují, že některé otřesy byly dokonce silnější než ty, které dnes zaznamenávají moderní měřicí přístroje. Ostatně — seismograf není v žádném případě výsadou novověké vědy.

V době, kdy Evropa směřovala do temnoty nacismu, se i mezi německou menšinou na území tehdejšího Československa našli lidé, kteří odmítli podřídit se ideologii nenávisti a stali se tichými hrdiny.

Tleskáme politikům, i když víme, že lžou. Usmíváme se na jejich sliby, i když víme, že nejsou splnitelné. Proč? Možná je pohodlnější věřit klamu než čelit pravdě. Ale právě to z nás dělá dobrovolné účastníky hry, která se jmenuje demokracie.

Z venkova docházely zprávy o pohromách způsobených povodní zpočátku jen poskrovnu, vždyť bylo například ve čtvrtek dopoledne takřka veškeré spojení Prahy s venkovem úplně přerušeno.

Před necelými 125 lety dokázali naši předci vyměnit celý železniční most přes Vltavu za pouhých 36 hodin. Tak dlouho trvala výluka na trati. A nejenže most nahradili novým, ale zároveň z jednokolejného udělali dvojkolejný.

Je ráno 4. září 1890. Prahu halí šedavý závoj rozbřesku, ale místo klidného probuzení přináší nový den jen děs a zkázu. Vltava bouří, její rozzuřené vody se řítí vpřed, pustoší břehy bez špetky slitování.

Je středa 3. září roku 1890 a Praha bojuje s velikou povodní, která již pustoší město. Jsou tři hodiny odpoledne a voda stoupá stále rychleji, situace se stávala čím dál tím hrozivější. Zní výstřely z Vyšehradu varující před vzestupem hladiny vody.

Rok 1890 byl velice deštivý, na jihu Čech pršelo celý srpen, druhou polovinu téměř nepřetržitě a poslední srpnový den, to byla neděle, se nebe roztrhlo úplně. Je ráno 1. září a do Prahy přichází první katastrofické zprávy.