Martin Landa

Jméno José Rizal se na Filipínách nevyslovuje jen jako jméno člověka. Vyslovuje se jako tiché přiznání minulosti, jako ozvěna bolesti i naděje, jako připomínka toho, že i národ na kolenou může najít svou důstojnost. Rizal je svědomím Filipín.

Zatímco jinde lidé řeší, jak přežít další den, my diskutujeme, kdo za to může, a nejsme ochotni slevit ze svého komfortu. Energetická krize tak odhaluje rozdíl, který nechceme vidět.

Jeepney nejsou pro Filipínce jen dopravou. Jsou rituálem všedního dne, symbolem ulice i národní hrdosti. Právě proto se jich odmítají vzdát. Staly se součástí národní identity – kouzlem všedního dne, které lidi spojuje.

Dominanta Kolína a klenot české gotiky. Chrám sv. Bartoloměje uchvátí strhující architekturou Petra Parléře, vznešeným prostorem i jedinečnou směsí gotické a barokní krásy – místem, kde dějiny dýchají posvátným klidem.

Zatímco dnešní judaismus staví na monogamii, biblická Genesis ukazuje jiný obraz. Je to kniha víry i těla, v níž Bůh neodsuzuje lidskou touhu, ale proplétá ji se svým plánem. V lásce i zradě, v žárlivosti i víře se tu rodí dějiny vyvoleného lidu.

Nechci žít ve světě, kde se lhaní vyplácí. Chci žít ve společnosti, kde slovo má váhu a veřejná služba není osobní výhodou. Proto říkám nahlas: Babiš je lhář. A dávno mu nevěřím.

Pohroma to byla tak strašlivá, že ji paměť lidu uchovala jako jedno z nejtemnějších období své historie. Hlad, nemoc a zoufalství se rozšířily po krajině jako stín, jenž nešetřil nikoho, ani bohatého, ani chudého, ani město, ani venkov.

Mezi nejvýznamnější památníky románského slohu, které se v Praze dochovaly, náleží okrouhlá kaple, jež svým zjevem připomínají dobu dávno minulou, kdy se u nás stavěly kostely s prostou monumentalitou a duchovní hloubkou románské estetiky.

Láska mezi přemyslovskými bratry byla vyhlášeným pojmem. Před necelými padesáti lety si láskyplně vypichovali oči a kastrovali. Ve druhé polovině jedenáctého století se již pouze vyháněli ze země nebo věznili. Byl to velký pokrok v humanitě.

Role církve ve společnosti je dnes podstatně jiná než v minulosti, přesto se najdou hlasy, které by ji nejraději zcela vytlačily z veřejného života.

Jedinou zcela dochovanou románskou stavbou na Vyšehradě je rotunda sv. Martina. Za téměř tisíc let své existence měla několikrát namále, několikrát měla být zbourána, ale svatý Martin je asi mocný patron a vždy se našel její zachránce.

Vyšehradská skála byla po dlouhá staletí nejen opevněným hradištěm a později i sídlem knížete Vratislava II., ale i pevností a přirozenou překážkou pro přístup do Prahy podél pravého vltavského břehu.