Stanislav Lelek

VRCHLABÍ - Při v pořadí třináctém předávání Cen ředitele Správy KRNAP[1] se laureáty stalo jedenáct význačných osobností či institucí, které přispěly k rozvoji Krkonoš a povědomí o našich horách. Jsou jimi palynoložka Vlasta Jankovská, starosta obce…

Užívej života, dokud můžeš, slýchával Petr od Marcely každý den. Zvykl si na to, ale stejně ho tím štvala. Začala s tím poté, co přežila tu strašlivou bouračku, o které se v televizi mluvilo ještě tři neděle.

V poslední době se v souvislosti s napětím na rusko – ukrajinských hranicích skloňuje slovo „válka.“ Nepředstavujte si nějaké místní šťouchance, jakých je ve světě bezpočet.

Koupit dneska dům do dvou milionů je prakticky nemožné. Lidi se zbláznili. Dokud utrácejí vlastní peníze, nic zvláštního se neděje.

Denně slýcháme, že žijeme v nejlepším možném společenském zřízení. Je tomu doopravdy tak, anebo jsme zatím stále v jeskyních?

V dnešní době si ti přemýšlivější z vás říkají, že pokud nepřijde zásah zvenčí, naše civilizace končí. Náznaků, proč se tak nevyhnutelně stane, je celá řada.

Nevětší tuzemská automobilka zaplavuje republiku Škodovkami. Zaplavuje louky, parkoviště, ba i letiště fungl novými vraky. Oficiální důvod zní: nejsou čipy.

Při pohledu do zrcadla se jako lidstvo nemáme za co pochválit. Vedeme to od desíti k pěti, a ještě tomu tleskáme. Máme ještě šanci?

“Lidi nejsou blbý,” zaslechl jsem na zastávce tramvaje. Slova patřila mladíkovi, který držel kolem ramen hezkou nazrzlou dlouhovlasou holku. Druhým účastníkem rozhovoru byl lehce obtloustlý a plešatějící muž v drahém obleku.

Víte, štve mě, co vidím v posledních měsících kolem sebe. Vidím rozdělenou společnost. Část věří konspiracím, část vládě. Přál bych si, abyste byli zase lidmi.

Pamatujete na jitrnici z pohádky Obušku z pytle ven? Podobně to dnes vypadá s pandemií, před kterou nás vláda ochrání, i kdybychom nechtěli.