Jan Pražák

„Pavle, budeš se ke své nové přítelkyni stěhovat nebo ona k tobě?“ zeptala jsem se sice zvesela svého neoficiálního manžela poté, co se mi u kávy svěřil se svým novým objevem. Ale trochu mě při tom bodlo u srdce, přiznávám.

Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce jsem po celkem snesitelném prostředí v metru doufal, že budu mít kapku štěstí a na Černém Mostě narazím na klimatizovaný autobus, který mě doveze až domů.

Stačí krátký náhodný pohled, mimovolně učiněné gesto nebo bezelstně vyřčená věta, kterou si někdo vztáhne proti sobě, a hned je oheň na střeše. Pak máte najednou spoustu práce, abyste to nějak urovnali, neřku-li obrátili v humor. „Honzo, proč si tak…

„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Mirčina prosba mě zaskočila. Nebyl bych pomyslel, že si se mnou tahle spoustu let šťastně vdaná žena bude chtít dát rande v intimním zákoutí místní vinárny.

Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.

„To jste trefil přesně,“ pokývala majitelka penzionu hlavou s posmutnělým úsměvem v reakci na mou poznámku,...

Náměstí Ostrava-Jih ožilo hudbou místních umělců – letos už potřetí. Multižánrový festival Jih ožije hudbou se vrátil do Hrabůvky po dvouleté pauze. Na pódiu se představilo 14 lokálních kapel, hudebnic a hudebníků.

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.