Jan Pražák

Tuhle necitlivou otázku a související rozhovor jsem vyslechl náhodou a možná bych byl radši, kdybych jej ani neslyšel.

„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“ Po tomhle Filipově výlevu čirého sobectví se mi konečně rozsvítilo v hlavě a já se na něj vykašlala. Nebo možná spíš on na mě, ale to…

„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu vychovávat ňákýho zmetka, kterej dopadne jako ty!“

„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z čeho uvařit oběd a budeš se muset spokojit s krupičnou kaší.“

„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule,...

„Tak bratři, nazdar, zase za týden,“ rozloučil se třiaosmdesátiletý pan Alois, posadil si na hlavu klobouk a vydal se z tělocvičny domů. Pravidelné cvičení sice trochu unavilo jeho opotřebované tělo, ale rozjasnilo mu mysl.

Pizzerie na předměstí kousek od nádraží byla onoho brzkého letního odpoledne poloprázdná. U jednoho stolku se hihňaly dvě sotva dospělé dívky nad sklenicemi aperolu, u dalšího obědval dohola ostříhaný pán středního věku se svou zrzavou manželkou. A …

Aniž bych zpočátku tušil jakékoli zlé úmysly, stal jsem se terčem hackerského útoku. Člověk musí být na sítích velice obezřetný, aby nenaletěl a nedošel ke ztrátě.

Při cestování příměstskými autobusy z okraje Prahy je třeba dodržovat pár jednoduchých pravidel. Nic složitého, nastupuje se pouze předními dveřmi u řidiče, kterému ukážete jízdenku nebo si ji u něj prostě koupíte. Může to však mít jeden drobný zádr…

„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání ulicemi města.