Miloš Kubík

Pejskaři mají svůj svět. Pro ostatní lidi je někdy strašidelný, těžko uchopitelný, mnohdy označován víceméně vlídným gestem, jakým jsou nálepkovány bytosti poněkud mdlého rozumu.

Toto je reakce na autora článku „Nebojte se, von vám nic neudělá“. Článek samotný je dobrý, ale ještě by šel krásně rozepsat. Já si dovolím uvést v několika bodech pár vlastních zkušeností a zážitků.

Pejskaři jsou bezohlední. Pomůže k nápravě změna legislativy a pohrůžky přísnými tresty? Přesně tak jsem uvažoval vždy, když jsem četl články, nebo sledoval zprávy o napadení člověka psem.

S lidskou věrností je to ošemetné. Leč, výjimky potvrzují nejedno pravidlo. I když se jedná o celoživotní soužití s bytostí zcela nehmotnou, přesto nesmírně inspirující.

Jako politický kolotoč se jeví přešlapy našich politiků. Premiér Fiala zachránil situaci okolo ministra Blažka, nechal Piráty, aby se vykoupali v pohaně svého referenda a je to další prekérka.

Neděli lze prožít různě. Procházkou, sportem, nebo, jako v mém případě, kulturou. Zajít do divadla na pohádkové představení? Nakonec, povídám, co bych nezašel, po tolika letech.

Vize moderního, prosperujícího a sebevědomého Česka. Vize státu pro deset milionů občanů. Vize, která má šanci stát se realitou. Nebo: má v této době vůbec nějakou šanci?

J.Cimrman : Mezi naše slavné prohry patří Lipany, Bílá hora, bitva u Hradce Králové. A ještě pár jistě nevýznamných nepatrností, které tak či onak slouží jen k tomu, aby děti měly z čeho propadat.

Koncert V…, brilantní představení brněnských profíků nadchne diváka po desetiletích od premiéry. Koncert N… působí těžké spaní pražskému magistrátu. Jo, dělat v Praze kulturu nebude žádná psina.

Mám rád divadlo. Mám rád divadlo jako budovu, jako prostředí, jako způsob komunikace mezi lidmi, taky jako prostředek pro obživu, jako svět se svými ustálenými pravidly a zvyky.