Aleš Ismail

Když jsem před více než 10 lety začal pracovat s lidmi jako průvodce vnitřní transformací, soustředil jsem se hodně na pomoc s přepisováním negativních a omezujících mentálních programů a vzorců myšlení/chování.

Pokud jste poslední dobou zaznamenali jakýkoli Babišův projev, jistě vám neunikl pojem nová totalita. Co nám vlastně říká? Žijeme podle něj v totalitním režimu porušujícím lidská práva?

Ano, příprava na obtížný úděl prodavačky není snadná. Jak jsem měl možnost poznat, není tam vše v pořádku. Proto se nedivme reálnému stavu.

Natálie Kocábová napsala pro Vandu Hybnerovou, pro sebe a taky pro všechny děti osobitých rodičů nádhernou inscenaci „Slávy dcery“. Představení mělo premiéru v lednu a když jsem se na něj konečně po osmi měsících dostal, byl jsem nadšen.

Jedním z projevů současného měnícího se světa je rostoucí důležitost vcelku chudých a zdánlivě bezvýznamných zemí, které by většina lidí v Evropě jen stěží dokázala najít na mapě.

Ve posledních dnech vykázali dva současní ministři zcela zvláštní touhu po penězích, spojenou jako vždy s dávkou neznalosti .

Jako kluk jsem se doma a ve škole učil a taky dobře naučil, že moje hodnota jako lidské bytosti se primárně odvíjí o toho, jak dobrých výsledků dokážu dosáhnout. Podprahově jsem přijal za vlastní, že já sám o sobě vlastně hodnotu nemám.

Včera jsem ukazoval Saulovi fotky z mých cest, vracel jsem se s ním do svojí minulosti a uvědomil si, že ten kluk z fotek je už dávno mrtvý. A je to dobře.

Mám strach, že nezvládnu život, že v něm neuspěju a padnu. Dřív, než se stihnu pořádně zvednout, padnu znovu a tak pořád dokola. Až jednou padnu úplně, nebudu mít sílu vstát a budu žít na dně svojí existence.

Krize a krachy jsou ve skutečnosti dary od života. Přicházejí a spálí to, co už dávno neslouží, co nefunguje. Jsou to totiž často až krize, krachy a životní pády, které nás donutí se zastavit a začít svůj život měnit k lepšímu.

Něco tě v životě štve, něčím se trápíš, něco řešíš a nemůžeš přijít na to jak. Ve vztazích se ženami se ti dějou pořád stejné věci nebo ti práce nepřináší hluboké naplnění a smysl, nezažíváš v ní úspěch, necítíš se jako silný, velký a svobodný muž.