Bruno Solařík

Proč se sovětská ofenzíva u Moskvy v lednu 1942 vysílila? Jedním z paradoxních důvodů byl nikoli nízký, nýbrž příliš vysoký počet vojáků a zbraní.

„Když si vzpomenu na to, jak jsem jezdil po vlastech českých a agitoval, aby se ten systém změnil, tak bych si nejraději dneska dal facku. Lidské ovečky byly zahnány do korporátní ohrádky. „Blbá nálada“ trvá už druhou generaci. I taková slova padla …

Druhá fáze sovětské protiofenzívy u Moskvy se za úspěšných bojů přehoupla do ledna 1942. Zanedlouho však uvízla ve vleklých pozičních bojích.

Jižní křídlo Žukovova Západního frontu zlikvidovalo Guderianův výpad z Kalugy do Tuly a poslalo kyvadlo fronty zpět, z Tuly do Kalugy.

Postup pravého křídla Žukovova Západního frontu zahnal Němce až na řeky Lama a Ruza, dál už to ale nešlo. Ofenzíva se zastavila uprostřed skoku.

Na příkladu Koněvova Kalininského frontu a jeho úspěchů i potíží se seznámíme s průběhem druhé fáze sovětské protiofenzívy u Moskvy.

Přelom let 1941 a 1942 přinesl řadu překvapení. Porážka wehrmachtu novými sovětskými tanky s sebou nesla především otázku, kde se ty tanky vzaly.

Na frontě přichází čas účtování. Neúspěch wehrmachtu v SSSR hodnotí němečtí generálové, zahraniční tisk i obyvatelstvo říše.

Na přelomu let 1941 a 1942 se lámaly i fráze říšských médií. Tirády o postupu od vítězství k vítězství nahradily zprávy o „krácení fronty“.

O vánocích 1941 pokračoval nápor Rudé armády na frontu skupiny armád Střed. A Hitler se konečně odhodlal k vyhlášení sběru šatstva pro armádu.

Vrchní velení pozemních vojsk převzal Hitler razantně, ale prakticky ihned zjistil svou bezmoc, ať šlo o včasný přísun posil, nebo o udržení fronty.

V prosinci 1941 nabraly na obrátkách změny ve velení wehrmachtu. Na jejich pozadí došlo ke konfliktu dvou významných velitelů: Klugeho a Guderiana.