Bruno Solařík

V prosinci 1941 nabraly na obrátkách změny ve velení wehrmachtu. Na jejich pozadí došlo ke konfliktu dvou významných velitelů: Klugeho a Guderiana.

Maršál Brauchitsch provedl v prosinci 1941 cosi, co vypadalo jako chyba. Ve skutečnosti spáchali chybu ti, co měli mít z jeho jednání prospěch…

Maršál Brauchitsch byl historiky označen za neschopného zbabělce. Stejný názor si na něj v prosinci 1941 učinil Hitler. Bylo to tak doopravdy?

Za sovětské ofenzívy v prosinci 1941 se vrchní velitel Brauchitsch choval podivně. Daleko zvláštnější než to, co učinil, je ovšem to, co neučinil.

Není ústup jako ústup. Vždycky stojí za to, když si aktéři jakéhokoli podniku nejdřív navzájem ujasní význam termínů. Ne vždy se to podaří.

Zhroucení blitzkriegu u Moskvy v prosinci 1941 vyžadovalo změnu v systému i osobách, zodpovědných za velení wehrmachtu. Neobešlo se to bez bizarérií.

Řešení katastrofy u Moskvy se Hitlerovi vymyká z rukou. Sám si to nepřipouští, ale před svými veliteli i vojáky začíná ztrácet kredit.

Hitlerův dialog s generálem Guderianem z 20. prosince 1941 bývá hodnocen rozdílně podle toho, kdo z obou aktérů ho převyprávěl. Porovnejme obě verze.

Nechtěl bych zažít občanskou válku. Většina lidí toho má opravdu plné zuby. Fialový gang nasvítit v plném světle. Už i T. G. Masaryk naříkal, že demokracii tu máme, ještě ty demokraty... – i toto zaznělo ke stavu české společnosti. Promluvili herci …

Hitlerův rozkaz neustupovat prý v prosinci 1941 zachránil situaci wehrmachtu na moskevské frontě. Bylo tomu tak? Nebo to bylo úplně jinak?

Sovětská ofenzíva u Moskvy, prosinec 1941. Generálové nutí Hitlera, aby konečně rozhodl, jestli ustoupit nebo setrvat v pozicích. Jak to dopadlo?

Při komunikaci mezi veliteli wehrmachtu a nejvyšším velením v prosinci 1941 něco nehraje. Proč? Jak z toho ven? A co s tím mají co dělat knoflíky?