Bruno Solařík

Začátek roku 1942 byl na východní frontě příznačný nejen ztrátou sebevědomí na německé straně, ale i nesmyslnou indoktrinací na straně sovětské.

V tragédii 15. března 1939 (zítra to bude už 87 let) bývá doktor Emil Hácha vykreslován jako úslužný proněmecký kolaborant. Při bližším pohledu je ale všechno jinak.

Potíže s ruskou zimou trápily nejen letně oděné německé vojáky v zasněžených zákopech, ale i posluchače Hitlerových monologů v teple Vlčího doupěte.

„Potřeboval snad Semafor státní peníze na provoz? Na jejich kusy se stály fronty zájemců o lístky už měsíc předem. Skutečná kultura není závislá na penězích,“ zaznělo v souvislosti s financováním kultury. Došlo i na některé umělce. Předčili „Přemluv…

Hitler projevoval počátkem roku 1942 tak tvrdohlavou nekompetenci, že si ho vykonavatelé jeho rozkazů přestali vážit a nakonec ho začali ignorovat.

Německé ztráty vyžadovaly začátkem roku 1942 výcvik poddůstojníků. Jeden z nich, svobodník Hitler, mezitím hýbal žlučí svých generálů.

Ofenzíva Rudé armády z ledna 1942 sice doplácela na přílišný optimismus sovětského velení, ale i tak měla na Němce silně demoralizující vliv.

Proč měl být významný velitel a stratég Rudé armády zatčen a souzen? Co ho zachránilo? Jak se do toho zapletla Bible? A stalo se to vůbec?

ANKETA „To není spor mezi prezidentem a ministrem Macinkou, ale hlavně intrika Petra Koláře a generála Koudelky. Prezident není dobrý herec, a tak tu roli zfušoval.“ I to zaznělo v souvislosti s tím, co se odehrává mezi ministrem Macinkou a Hradem. …

Každá mince má dvě strany. Platí to pro wehrmacht i pro Rudou armádu. Na obou stranách fronty docházelo k ohromujícím úspěchům i nehorázným blamážím.

Jedním z důvodů zpomalení sovětského postupu začátkem roku 1942 byla zpozdilost velení. Tím druhým bylo podivuhodné zpravodajské nedorozumění.

Sovětská doktrína hlubokého úderu hlavními silami do týlu nepřítele se od začátku války potýkala s opačným trendem. S opatrností velitelů frontů.