Bruno Solařík

Jižní křídlo Žukovova Západního frontu zlikvidovalo Guderianův výpad z Kalugy do Tuly a poslalo kyvadlo fronty zpět, z Tuly do Kalugy.

Postup pravého křídla Žukovova Západního frontu zahnal Němce až na řeky Lama a Ruza, dál už to ale nešlo. Ofenzíva se zastavila uprostřed skoku.

Na příkladu Koněvova Kalininského frontu a jeho úspěchů i potíží se seznámíme s průběhem druhé fáze sovětské protiofenzívy u Moskvy.

Přelom let 1941 a 1942 přinesl řadu překvapení. Porážka wehrmachtu novými sovětskými tanky s sebou nesla především otázku, kde se ty tanky vzaly.

Na frontě přichází čas účtování. Neúspěch wehrmachtu v SSSR hodnotí němečtí generálové, zahraniční tisk i obyvatelstvo říše.

Na přelomu let 1941 a 1942 se lámaly i fráze říšských médií. Tirády o postupu od vítězství k vítězství nahradily zprávy o „krácení fronty“.

O vánocích 1941 pokračoval nápor Rudé armády na frontu skupiny armád Střed. A Hitler se konečně odhodlal k vyhlášení sběru šatstva pro armádu.

Vrchní velení pozemních vojsk převzal Hitler razantně, ale prakticky ihned zjistil svou bezmoc, ať šlo o včasný přísun posil, nebo o udržení fronty.

V prosinci 1941 nabraly na obrátkách změny ve velení wehrmachtu. Na jejich pozadí došlo ke konfliktu dvou významných velitelů: Klugeho a Guderiana.

Maršál Brauchitsch provedl v prosinci 1941 cosi, co vypadalo jako chyba. Ve skutečnosti spáchali chybu ti, co měli mít z jeho jednání prospěch…

Maršál Brauchitsch byl historiky označen za neschopného zbabělce. Stejný názor si na něj v prosinci 1941 učinil Hitler. Bylo to tak doopravdy?

Za sovětské ofenzívy v prosinci 1941 se vrchní velitel Brauchitsch choval podivně. Daleko zvláštnější než to, co učinil, je ovšem to, co neučinil.