Ondřej Suchý

AUDIO Vlastně nikdy nehrál, vždy vystupoval a mluvil tak, jak mu zobák narostl. Mistr lidové zábavy inspiroval i Wericha, jeho písničky se stávaly šlágry a lidi je milovali. Většina jeho filmů pak ale skončila na nejhlubším dně archivu jako nežádouc…

Před týdnem jsem se vrátil z týdenního pobytu v polské Wroclawi. Důvod mé cesty do Polska nebyla ani turistika, ale návštěva místa, kde působil slavný kabaret Kalambur, kde bydlely kdysi ještě neznámé budoucí filmové hvězdy, a jak vypadá Teatr Kamer…

Miláčkové naší rodiny! Prvního jsme dostali jako dárek ještě v osmdesátých letech. Tenkrát mě ještě nenapadlo psát něco jako psí deníček. To až u toho třetího, posledního. Tady jsou úryvky, které by vás mohly pobavit.

Když jsem byl ještě školákem, přestěhovali jsme se s rodiči na Staré Město. Teprve dnes mohu s jistotou říci, že tato změna, při níž jsem se náhle ocitl z okraje Prahy přímo v jejím starobylém středu, měla na mě zvláštní vliv. Byl jsem na prahu dosp…

Ve hře Voskovce a Wericha Balada z hadrů v jedné své předscéně takto rozhovořili Jan Werich a Miroslav Horníček (odehrávalo se v roce 1957 v Divadle ABC): HORNÍČEK: Jedno mi vysvětlete, že tenkrát byli klauni a byli šašci a už nejsou? WERICH: Já byc…

Vzpomínáte si ještě na dobu, kdy jste vešli do trafiky, vybrali si tam pár pohlednic města nebo přání k svátkům, koupili a nalepili jste si na místě i patřičné známky a měli jste po starosti? Schránka bývala někde o kus dál. Časem se to změnilo: Kou…

Knížku, která vyšla v roce 1996 (a ve druhém, rozšířeném vydání pak v ještě v roce 2009 pod názvem Dobrý a ještě lepší František Nepil), jsem musel napsat. Dlužil jsem jí Františkovi za všechny ty chvíle laskavého přátelství, klukovské spřízněnosti,…

Tento týden mně zavolal ráno pan Václav Žmolík, že by si chtěl se mnou po telefonu na stanici Českého rozhlasu Pohoda pár minut povídat v rubrice Pohodáři. Souhlasil jsem, protože právě na této stanici vysílají každé pondělí reprízy mých Nostalgický…

Bylo mi necelých šestnáct. Divadlo Semafor tehdy mělo stále ještě na repertoáru Člověka z půdy, objevila se Taková ztráta krve, Papírové blues a Zuzana je sama doma. A já se zbláznil. Zbláznil jsem se do Pavlíny Filipovské. V zákulisí Semaforu jsem …

Přišel jsem za manželkou a povídám: „Dědečka pokousal zajíc." Podívala se na mě nechápavě: „A co jako?" Mírně uražen vysvětluji: „Titulek pokračování mého Alba! Můžu k němu ještě přidat třeba: Jen počkej, zajíci!" Nic. Pokračoval jsem: „No, když mi …

Probíhal školní rok 1955-56 a já chodil do 4. třídy. Tenkrát se mě spolužák Zdeněk zeptal, jestli bych chtěl vidět televizi, že prý mu rodiče dovolili, aby si pozval na dětský program pár kamarádů. Pochopitelně, že jsem souhlasil. Sešlo se nás někol…