Ervín Vlažný

Nedávno mě zaujala jedna věc. Během sledování videí o sebeobraně na mě vyskočilo několik reklam na alkohol. A vlastně výhradně reklam na alkohol.

Silniční provoz je rok od roku hustší, automobilová doprava začíná narážet na svoje limity. Bylo by fajn vídat častěji ve městě lidi na kolech. Jen je třeba k tomu vytvořit zdravější podmínky.

V rámci výročí Světového dne boje proti násilí páchaného na ženách a dívkách chci napsat pár slov o obviňování obětí.

Statistiky ukazují, že ženy čelí násilí mnohem častěji než muži, ať už jde o urážky, obtěžování, nebo fyzické útoky. Je načase si uvědomit, že žádné násilí není normální – a společně s tím něco udělat.

Polovina lidí v Česku volí specifické strategie při pohybu ve veřejném prostoru, protože se v něm bojí. Plánuje kudy půjde, co si vezme na sebe, s kým se sveze MHD domů, přinejhorším se z veřejného prostoru prostě rovnou předem stáhne.

Prohlížím si fotky z dětství a na mysl se mi dere otázka: Bylo tenkrát líp? Jednoznačnou odpověď na ni nenacházím, tak se o to pokusíme společně.

S jakými cíli dnes lidé přicházejí na ples? Za dřívějších časů se chtěli pobavit, popovídat si se sousedy a známými a něco se dozvědět o jejich životě, úspěších a starostech. Přirozený proces, ne?

Jak bude probíhat mobilizace v České republice? Na co se připravit? Jsme odhlodláni bránit naši zemi se zbraní v ruce?

Příběh českého regionu o tom, kterak druhotně zraňujeme oběti sexuálních trestných činů a nebojíme se to říci nahlas.