„Právě jsem se vrátil z večírku, kde jsem byl za lva salonu; z mých úst se linul vtip, všichni se smáli a obdivovali mě – já odešel, a chtěl jsem se zastřelit,“ píše si do deníku dánský spisovatel, který se teprve posmrtně proslavil jako filozof. Tahle věta v sobě skrývá klíč k celé jeho existenciální dráze: člověk je rozporuplný, je vztahem – nikoli pevností.

Už brzy si připlatíme za bydlení a dopravu, budou se na ně vztahovat emisní povolenky. Existoval přitom plán, jak bydlení z poplatků vyjmout. A byli to právě čeští politici, kteří ho v EU odmítli. Vysvětlujeme, jak to celé bylo. A proč teď Evropská...

Martin Vitík asi poslouchá všechno jiné, jen ne šlágry Osvobozeného divadla. Ale refrén „jednou jsi dole jednou nahoře“ by si s pány Voskovcem a Werichem klidně zazpívat mohl. Obsahu sloganu o výkyvech rozumí málokdo lépe než on.