Jan Cempírek

Vrátil jsem se z Toskánska. Byl jsem tam poprvé – a hned láska. Nejen kvůli Sieně, Lucce nebo šikmé věži, ale hlavně kvůli krajině. Mírně zvlněná, zelená, s domky a sady.

Návody na splněná přání znějí jednoduše: vyslov touhu a Vesmír ji splní. Nebo: chyť zlatou rybku a požádej. Ale pozor! V té jednoduchosti číhá past.

Mstivost je ošklivá vlastnost. Ale víte, že se mstí i technika? Stroje? Přestane vám třeba fungovat kávovar. Přivolaný technik jen zmáčkne čudlík a mašinka se rozběhne.

Z okna našeho domku vidím na Kleť. Chodím tam rád. Už od dětství. Je to pro mě důvěrně známé místo, které se nikdy neomrzí. Vždycky mě tam něco potěší.

Žijí docela běžný život mladých lidí v německém jazykovém ostrůvku u Českých Budějovic. Jenže se píše rok 1938 a mezi Čechy a Němci dochází k prvním národnostním třenicím…

Žijí docela normální život mladých lidí v takzvaném Budweiser Sprachinsel, německém jazykovém ostrůvku několika vsí u Českých Budějovic. Jenže se píše rok 1938 a mezi Čechy a Němci, sousedy, kteří dosud „bojovali“ jenom při sportovních kláních, doch…

Kdo se směje naposled. Tak se jmenuje novela českobudějovického spisovatele a publicisty Jana Cempírka. Vypráví příběh dvou mladíků, Čecha a Němce, které nesmiřitelně rozdělily dobové politické události. Slyšet ho můžete v Podvečerním čtení Českého …

Jedním z nejzajímavějších – a zároveň nejzákeřnějších – slov v našem jazyce je nenápadné „se“. Pouhá dvě písmenka, a přitom nám vstupují do života téměř denně.

Znám několik lidí, kteří celý život něco sbírají. Jsou to moji vrstevníci i ti o něco starší. A všichni do jednoho mají chvíle, kdy si povzdechnou.

Dočetl jsem právě knížku V ráji šumavském od Karla Klostermanna. Popravdě, dříve se mi tento román nějak vyhýbal, ale teď mi přišel pod ruku a jsem nadšen.