Jan Cempírek

Bydlel jsem jistý čas na sídlišti. Děti byly tenkrát školou povinné a já na tu dobu vzpomínám rád. V paneláku rozhodně nebyla nuda.

Napsal jsem nedávno knížku o broucích. Dětem v ní vysvětluji vše o těchto našich drobných sousedech a knížka má docela úspěch.

Miluju hospodské česnečky. Zaprvé mi opravdu chutnají. Ale hlavně – za druhé – když si mohu česnečku dopřát, znamená to, že mám ten den pohov.

Stalo se začátkem léta, v Alpách. Kousek pod Dachsteinem mě a kamarády zastihla bouřka. Skutečně to bylo divoké.

Vrátil jsem se z Toskánska. Byl jsem tam poprvé – a hned láska. Nejen kvůli Sieně, Lucce nebo šikmé věži, ale hlavně kvůli krajině. Mírně zvlněná, zelená, s domky a sady.

Návody na splněná přání znějí jednoduše: vyslov touhu a Vesmír ji splní. Nebo: chyť zlatou rybku a požádej. Ale pozor! V té jednoduchosti číhá past.

Mstivost je ošklivá vlastnost. Ale víte, že se mstí i technika? Stroje? Přestane vám třeba fungovat kávovar. Přivolaný technik jen zmáčkne čudlík a mašinka se rozběhne.

Z okna našeho domku vidím na Kleť. Chodím tam rád. Už od dětství. Je to pro mě důvěrně známé místo, které se nikdy neomrzí. Vždycky mě tam něco potěší.

Žijí docela běžný život mladých lidí v německém jazykovém ostrůvku u Českých Budějovic. Jenže se píše rok 1938 a mezi Čechy a Němci dochází k prvním národnostním třenicím…

Žijí docela normální život mladých lidí v takzvaném Budweiser Sprachinsel, německém jazykovém ostrůvku několika vsí u Českých Budějovic. Jenže se píše rok 1938 a mezi Čechy a Němci, sousedy, kteří dosud „bojovali“ jenom při sportovních kláních, doch…