Petr Hannig

Cesta na vrchol je dlážděna nejen úspěchem, ale i bolestí. Lucie Bílá poznala obojí. Od tragické smrti životní lásky Tomáše Holého přes brutální napadení až po veřejné skandály. Přesto se z každého pádu vždy zvedla silnější.

Vzpomínáte na tyhle tváře? U některých se skoro nechce věřit, že jejich volební spoty měly opravdu sloužit k nalákání voličstva k urnám. A že dokonce v některých případech slavily úspěch. Podívejte se na výběr z bizarních kampaní tuzemské politické …

Zpěv studovala Lucie Bílá už na Lidové škole umění, nakonec se ale vyučila dámskou krejčovou. Když si jí ale všimnul producent Petr Hannig a napsal pro ni píseň Neposlušné tenisky, zrodila se hvězda.

Řekne-li se Josef (nebo se zřejmou ironií Pepíček…) Melen, asi každý v tomto národě si představí písničku „Né, pětku né“. To je skutečně signál, že mluvíme o obrovském hitu. Není asi úplně v pořádku, když nám jméno zpěváka neevokuje nic dalšího.

Teprve když si člověk prochází zpěváky sedmdesátých a osmdesátých let jednoho po druhém, dochází mu v plné síle, jak byla tehdejší popová scéna přesně rozdělena podle cílových skupin. Tu svoji měl i Stanislav Procházka ml.

Ačkoli i v letech po sametové revoluci zažila krátký okamžik, kdy se relativně úspěšně objevila v hudební branži, zpěvačka Michaela Linková patří plně do osmdesátých let. Díky její zpovědi můžeme nahlédnout i do tehdejších praktik popových bossů.

Kolegové z hudební bražně na něj vzpomínají jako na jednoho z nejnadanějších muzikantů na české scéně. Měl prý absolutní sluch a uměl hrát snad na každý nástroj, který dostal do ruky. Jenže sláva s ním neudržela krok. Místo hudby po revoluci skončil…

Zdání někdy klame a výroky manažerů a píáristů je vždy radno brát se značnou rezervou. O tom, že Arnošt Pátek, jedna z komet osmdesátých let, měl na popovou hvězdu nebývalý talent, ale svědčí i tací, kterým lze věřit.

Krátká, ale hvězdná kariéra Vítězslava Vávry vlastně, při dnešním zamyšlení s odstupem, je spíš příkladem kariéry západního typu, než ryze socialistického. V jeho úspěchu totiž sehrála roli jeho na svoji dobu a místo extravagantní vizáž.

Když v roce 1971 podepisovala Petra Černocká smlouvu na hlavní roli ve filmu režiséra Václava Vorlíčka na film Dívka na koštěti podle námětu a scénáře Hermíny Frankové a Miloše Macourka, vedla jí ruku snad sama Prozřetelnost.

Francouzská auta mají leckdy špatnou pověst a často je to právem. Nicméně jsou vozy, které si nesou stigma neúspěchu neoprávněně.

Ve většině publikovaných článků je o Jiřím Helekalovi psáno obdivně. Ano, jeho talent je nesporný a schopnosti obdivuhodné. Je ale namístě si položit otázku, zda tento talent, svázaný zejména se sedmdesátými léty, nebyl trestuhodně promarněn.