Hana Mudrová

Už pár měsíců přemýšlím, jak zpracovat zážitek ze setkání s adiktology nad závislostí dětí na sítích. Jak vůbec můžeme dětem pomoci ovládnout technologie bez hnití mozku?

Rozhodla se přijít zima. Možná je to tím, že jeden vládní představitel klimatickou změnu ukončil a příroda srazila podpatky. Ale je čas na pár fíglů.

Mnohokrát jsem v životě narazila na rodiny s dítětem, které potřebovalo více péče, podpory a pomoci než ostatní. Ty děti rostou, dospívají a také stárnou.

Dnes mne potěšilo alespoň jedno: po mnoha letech byl usvědčen pachatel znásilnění, když ukradl hodinky, a podle DNA byl uzavřen starý případ. A ono je toho dobrého vlastně víc.

Vánoce jsou rodinné svátky, a proto se chystáme sejít. Nejlepší jsou všechny generace dohromady, alespoň třeba na Štěpána. Nebo tak nějak.

Rozpadání vztahů, když chce jeden kralovat a dusit okolí, nebývá viditelné. Trefně se mluví o násilí za zavřenými dveřmi. Postupuje až k úplné zkáze jako stavba na obrázku - ta už je dávno pryč.

Před několika týdny jsem četla první reakce na malou příručku, 72 hodin se to jmenuje a dostala ji každá domácnost, snad už. My včera. Zdá se, že se mnoha lidem zježily chlupy i tam, kde je nemají.

Stále častěji se setkávám s dalšími stránkami těch slavných dnů, kdy vznikl náš stát a jeho prvních let. Myslím si, že mají stále silněji, co říct dnešku.

Nežiju pouze problémy ostatních, najdu si čas i na přátele z oblasti psavé. Moc často je neuvidíte naživo, ale jejich myšlenky, zapsané slovy, dovedou pohladit, drnkat na skryté struny, inspirovat.

Pilně se vzdělávám, ráda mám přehled o tom, co se děje. Někdy mne ale zamrazí –jako před týdnem, kdy jsem byla v jednu chvíli úplně zmražená.

Nedávno jsem si poklábosila se starší paní, která leckoho zná, ví skoro všechno o životě a jak to má správně vypadat.