Hana Mudrová

Mnohokrát jsem v životě narazila na rodiny s dítětem, které potřebovalo více péče, podpory a pomoci než ostatní. Ty děti rostou, dospívají a také stárnou.

Dnes mne potěšilo alespoň jedno: po mnoha letech byl usvědčen pachatel znásilnění, když ukradl hodinky, a podle DNA byl uzavřen starý případ. A ono je toho dobrého vlastně víc.

Vánoce jsou rodinné svátky, a proto se chystáme sejít. Nejlepší jsou všechny generace dohromady, alespoň třeba na Štěpána. Nebo tak nějak.

Rozpadání vztahů, když chce jeden kralovat a dusit okolí, nebývá viditelné. Trefně se mluví o násilí za zavřenými dveřmi. Postupuje až k úplné zkáze jako stavba na obrázku - ta už je dávno pryč.

Před několika týdny jsem četla první reakce na malou příručku, 72 hodin se to jmenuje a dostala ji každá domácnost, snad už. My včera. Zdá se, že se mnoha lidem zježily chlupy i tam, kde je nemají.

Stále častěji se setkávám s dalšími stránkami těch slavných dnů, kdy vznikl náš stát a jeho prvních let. Myslím si, že mají stále silněji, co říct dnešku.

Nežiju pouze problémy ostatních, najdu si čas i na přátele z oblasti psavé. Moc často je neuvidíte naživo, ale jejich myšlenky, zapsané slovy, dovedou pohladit, drnkat na skryté struny, inspirovat.

Pilně se vzdělávám, ráda mám přehled o tom, co se děje. Někdy mne ale zamrazí –jako před týdnem, kdy jsem byla v jednu chvíli úplně zmražená.

Nedávno jsem si poklábosila se starší paní, která leckoho zná, ví skoro všechno o životě a jak to má správně vypadat.

Nebaví mne naříkat, odmala jsem byla cepovaná ve smyslu: Tak jdi a něco s tím udělej. Pravda, bylo to pohodlné, protože jsem „něco dělala“ i za ty dospělé, ale dnes to má hlubší smysl.

Pro mne realita již mnoho let, pro společnost senzace: Postižené děti při péči znamenají obrovskou zátěž rodiny a pomoc je taková nějaká nic moc.