Jana Karvaiová

Asi víte, česká „fialová pravicová“ vláda nedávno povolila zkrácení doby oddlužení pro všechny dlužníky na pouhopouhé tři roky. Za posledních 15 let se legislativa krůček za krůčkem změkčovala ve prospěch dlužníků a dlužnic.

K prosazení novely zákona o pedagogických pracovnících posloužila „mrkvička“ v podobě garance 130% platu pro pedagogické pracovníky.

Každý se v českém pravopise necítí jako kovaný a nějakou tu chybu sem tam udělá. Pokud jde ale o nápisy na veřejných místech a značeních, takové chyby by se rozhodně stávat neměly. Přesto je v Česku můžeme vidět na mnoha místech.

Některá zahraniční města vyslovujeme v češtině tak, jak zní jejich originální názvy. U spousty měst ale existují již po staletí tradiční české ekvivalenty. Některé používáme dodnes, ale u spousty ani nevíme, o jaké město se jedná.

Hned na začátku školního roku rozvířil vody ve školství incident žáka 4. třídy s učitelkou. Vzedmula se vlna různých názorů.

Vlastně ani nevím proč jsem před deseti lety začala více vnímat mediální prostor a sledovat, co se se školstvím děje. Nejsem výzkumník, jsem učitelka. Co vím zcela jistě, naše školství je v situaci, kterou popisuje titulek.

Vedení spolku Pedagogická komora se distancuje od Etického kodexu učitele, který byl představen při tiskové konferenci na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Tento text vznikal zcela netransparentně. Participace organizací sdružujících … C…

S velkou pompou byl veřejnosti představen tzv. Etický kodex učitele. Vypadá to jako pokrok. Za pokrok se totiž v poslední době vydává kde co.

Učíme se pro budoucnost? Také vás nadzvedávají ze židle články o potřebě učit se pro budoucnost? Pojďme se společně zamyslet.

Neočekávejte, prosím, nějaký zeměpisný článek. Bude to opět o školství. A Finsko není vybráno náhodně, je nám totiž neustále dáváno za vzor.

Každých pár dní, když ráno u kávy otevřu net, vybafne na mě doslova „strašidelný“ titulek. Začala distanční výuka a někteří již „ví“, jak budou děti hloupé, zaostalé…