Josef Veselý

„To byl zvláštní člověk“ – tak shrnul soud o Karlu Hynkovi herec Jan Kaška, se kterým stanul Mácha na jevišti českého divadla jako jeho kolega.“

„Mácha nastoupil studia filosofická a opět nový svět se mu otevřel, i nové poznání zjevily se v jeho po vědomostech prahnoucím duchu.“

Na břehu řeky Labe v Litoměřicích je příjemné posezení. Vlny narážejí na zarostlý břeh. Vlevo za řekou se vypíná zub kopce Radobýlu.

„Divadlo... ach, divadlo! Divadlo není pouhý šašek a kratochvilník. Divadlo má vyšší zájem nežli je umrtvování času.“

Poté, co napsal první původní českou operu Dráteník, pustil se František Škroup do scénického melodramu Bratrovrah a do scénické hudby k dramatu Čestmír.

Jedna česká píseň je pro nás už od roku 1834 naprosto stejným, či lépe řečeno neměnným symbolem domova, tak důležitým, že ji tento národ přijal za svou hymnu.

Dlouho, dlouho před tím, než první veverče začalo na polích v úrodné Polabské nížině ruchat, dlouho předtím se půda před setím připravovala – hákem.

Z přímé četby či poslechu zná dnešní průměrný vzdělanec snad jenom Máchu, ze školní četby Čelakovského, a dejme tomu Tyla, Němcovou, Havlíčka a Erbena.

Naše další schůzka se bude týkat soukromého vztahu dvou lidí, což však neznamená, že do tohoto pořadu nepatří, neboť nejenom vysoká politika je ve středu našeho zájmu.