Josef Veselý

Ty veršíky jsou naivní. A mezi námi – nijak zvlášť zvučné. Jsou ale zrovna tak upřímné jako muzika, kterou psal pan veršotepec. Rožmitálský pan učitel Jakub Jan Šimon Ryba.

Dnes nás v Toulkách českou minulostí čeká setkání s jistou osobností, která roznesla jméno české hudby hodně daleko po tom světě širém.

Setkáváme se již po šestisté padesáté a v tomto historickém rendez-vous jsme stanuli na prahu roku 1792.

Ve stejné době, kdy se již začalo rozvíjet české profesionální divadlo v podobě klasicistní, trvala ještě tradice divadla barokního.

Vřele vás vítáme na scéně české historie. I tentokrát budeme hovořit o našich předcích, tentokrát o těch, kteří žili, milovali a pracovali před více než dvěma staletími.

Vydejme se do domu v ulici Anežské na Starém Městě pražském a odtud poputujeme do domu U Zlatého půlkola vedle Železných dveří v Michalské ulici.

Ještě jednou se pozastavíme u jedné z těch osobností, jejichž jméno by zapadlo v prachu zapomnění, kdyby si jej nevšiml autor, povýšený na vykladače našich dějin.

Toho dne, v pondělí 29. října ráno, když se ubíral Věk do koleje, bylo sychravo, nepěkně a mžilo, a nepodobalo nikterak, že se zatažená nebesa vyjasní.

Opět se scházíme s českou historií, abychom nad ní chvilku popřemýšleli a případně z ní vyvodili potřebné naučení pro přítomnost.