Josef Veselý

Jak probrat z úpadku, dřímoty a slabosti vytrácející se český živel? Jak mu dodat sebevědomí? Jak ho zbavit pocitu méněcennosti?

Vracíme se opět do času, jimž říkali ti, kdož je intenzivně prožívali, "probuzení," zatímco pro nás je to národní "obrození." Ani jeden z těchto výrazů nezavádí.

Říká-li se, že v českých zemích se po sedm století mluvilo dvěma jazyky, byla tato dvojjazyčnost v počátcích „probuzení“.

Pokud jste znejistěli, cože jste si to zrovna přečetli, tak prosím Vás, zůstaňte na příjmu, vskutku se díváte na záznam dalšího dílu Toulek českou minulostí.

Současníci Josefa Dobrovského se shodovali, že se prý zejména z profilu tváře nápadně podobal císaři Josefu II.

Josef Dobrovský, syn vojína Jakuba Daubravského, narozen 17. srpna roku 1753 v Ďarmotech, po uhersku v Balassagyarmatu.

„Abych názorně ukázal svoji píli v hudbě, chci zde věrně vypsat skladby, jež jsem napsal od roku 1782 do roku 1798,“ psal Jan Jakub Ryba. „Je mezi nimi jedna česká mše.“

Ty veršíky jsou naivní. A mezi námi – nijak zvlášť zvučné. Jsou ale zrovna tak upřímné jako muzika, kterou psal pan veršotepec. Rožmitálský pan učitel Jakub Jan Šimon Ryba.

Dnes nás v Toulkách českou minulostí čeká setkání s jistou osobností, která roznesla jméno české hudby hodně daleko po tom světě širém.