Josef Veselý

Název dnešních Toulek vám možná napoví, které ze sporných kapitol našeho národního obrození se začneme dotýkat. „Lež je vždy o krok před pravdou.“

Večer se před jevištěm tísnilo zpravidla početné publikum. Starý flašinet zahrál dva kousky a poté se rozhrnula opona.

Je sobota 3. července roku 1847. V obci Kolodějích nad Lužnicí pořádá loutkoherec neboli marionetář Matěj Kopecký své obvyklé představení.

„Bylo po bitvě, ale na česko-moravském pomezí válka pokračuje dál. Kolem Brna pochovávají mrtvé a ošetřují raněné.“

Bitva skončila. Uprchlíci se ženou o překot k jihu. Jen při olomoucké silnici zůstává stále ruský Bagrationův sbor.

Nalézáme se na místě, které dnes protíná dálnice z Brna na Olomouc, v krajině ne úplně ploché, ale ani příliš kopcovité, jenom mírně zvlněné.

Už nějakou dobu zůstáváme na Moravě, v těsné blízkosti její metropole, neboť právě tam, u Brna, se rozhodovalo o cestě, jíž půjdeme dál.

Pro dnešní schůzku jsme si vypůjčili titulek z textu písničky, jež vznikla právě v době, do níž se chceme vydat. Mašíruju na Francúza, abych věděl, co je núza.

Na své pouti jsme dospěli k letopočtu 1805, který poznamenal nejenom první léta 19. století, ale i mnoho dalších roků, a nejenom roků, leč i událostí a rozhodnutí.

Po srážce u hornorakouské obce Schöngrabernu, která byla pro Francouze vítězstvím bez úspěchu, stáhl ruský vojevůdce Kutuzov svou armádu na Moravu.