Josef Veselý

Úhlavní postavě české rebelie proti domu habsburskému, hraběti Jindřichu Matyáši z Thurnů bychom po česku mu mohli říkat Pán z Věže.

„A tehdy byli Slavata a Martinic za rušitele obecného pokoje a dobrého i za odbojníky Království českého vůbec nazváni.“

Bylo jaro roku 1619. Česká povstalecká vláda se držela u moci už deset měsíců. Praha žila jako v horečce. Přepracovaní direktoři nevěděli, který z problémů řešit dřív.

Válka musela přijít. Její první, jakoby rozběhová či zahřívací fáze se odehrála na podzim roku 1618.

Ve Vídni měli zase jednou smutek: Co to zas ti Češi vyvedli! Dobrodiní vlády naší pomazané vážiti si neumějí a do příkopu z oken svého Hradu naše politiky metati ráčí!

Třetí největší náměstí v republice tak definitivně přišlo o unikátní soubor cenných domů, jejichž historie sahala až do třináctého století. Na uvolněné ploše začal od roku 1978 růst nepřehlédnutelný obchodní dům.

„A tehdy byli Slavata a Martinic za rušitele obecného pokoje a dobrého i za odbojníky Království českého vůbec nazváni.“

Pro Pražský hrad byly připraveny dva scénáře. Jeden veřejný, druhý přísně utajený, který byl zřejmě připraven na konspirativní schůzce v domě Albrechta Jana Smiřického.

Ve Višňové na Příbramsku na komíně se každý rok odehrává čapí příběh. Začíná jarním návratem ptáků a opakuje se díky lidské ochotě pomáhat přírodě.

21. května 1618 se v Karolinu objevují poslové z královské kanceláře s oznámením, že přišel nový císařský list z Vídně, obsahující důležitá nařízení pro shromážděné stavy.