Josef Veselý

Majetek pánů Lammingerů z Albenreuthu nebylo původně žádné velké terno. K jejich svatokřížskému manskému statku patřily všehovšudy – pouhé dvě vesnice.

„Za dob pokojných chodili Chodové po pomezí a dbali, aby sousedé Němci hranic našich neztenčovali, hvozd český bez práva nemýtili a vůbec pychu se v něm nedopouštěli.“

Ačkoli jsme přistáli ve druhé polovině 17. století, tak se ještě předtím musíme odtud vydat časem nazpátek až do roku 1040, kdy u nás vládl kníže Břetislav I.

Za surové třicetileté války se venkov zpola vylidnil. Feudálové vyřešili problém opuštěných polí tím, že začali hospodařit ve vlastní režii.

„V nedávné době vyšla tiskem na veřejnosti celá řada popisů jednotlivých států, a to nejen národů vzdělaných, ale dokonce i zaostalých.“

Scházíme se opět nad českou historií, abychom nad ní chvilku popřemýšleli a vyvodili z ní potřebné naučení pro přítomnost.

„Když čas přišel a všecko to, čehož k cestě tak daleké bylo potřebí, bylo zhotoveno, nejprve vykonali jsme pobožnost, jeden každý podle svého náboženství.“

Gaius Tullius Cicero jako první vyslovil myšlenku, že „historie je svědectvím času, světlem pravdy, životem paměti, učitelkou života, zvěstovatelkou dávných dob.“

Václav Hollar: narodil se na prahu bouřlivého století, které mělo v ohni a dýmu třicetileté války otřást všemi dosavadními duchovními i mravními jistotami.

Je čas na zastavení, i když (po pravdě) nebude to žádný odpočinek. Tentokrát se budeme věnovat zločinu a trestu, jak je chápali naši předkové před třemi a půl stovkou let.

Sotva oschly podpisy na mírové vestfálské dohodě, sotva opustily poslední švédské posádky svá ležení na Moravě a v Čechách, ukázalo se, jak slabá je diplomacie.