Josef Veselý

„Psal se rok 1782, jedno z těch osudových let, stojící skoro už na rozhraní, kdy se čas pomalu láme do století následujícího.“

„O ceně písní národních zde pronášeti úsudek se nám zdá býti zbytečné, neboť bychom jen opakovati museli, co už jiní o podobných písních řekli.“

Lidí s technickým a vědeckým myšlením, kteří šířili slávu českého jména, tak těch jsme měli vždycky dost (a zdá se, že ani dnes nám nechybějí).

Cestující do Lince, nastupovat! Die Fahrgäste nach Linz, einsteigen bitte! Opakuji, cestující do Lince, nastupovat!

30. červencového dne roku 1863 probudilo v časných ranních hodinách měšťany staroslavného města Chomutova houkání moždířů.

Několika let po Slavkovu využilo Rakousko k tichému zbrojení. Hlavní strůjce reformy, arcivévoda Karel, nesdílel iluze jestřábů, obklopujících císaře.

Budeme se věnovat několika jménům české hudby, na něž se kdysi pozapomnělo a ani dnes se jim nedostává té pozornosti, kterou by si zasloužila.

Dnes vám budeme vyprávět o „muži vznešeném, zrozeném jedině k ozdobě jména českého.“ Tážete se, komu náležela tato vzletná slova?

Kdybychom se mohli vydat některého slunečného dne asi tak v polovině předminulého století na polední procházku po pražské Malé Straně, určitě bychom ho potkali.

Prakticky veškerou svoji erotickou prestiž a nadlidské výkony v tomto oboru si vybájil. Přesto dokázal, že jeho jméno žije dodnes: Gian Giacomo Geronimo Casanova.