Josef Veselý

Proč se vedou války? Otázka, nad kterou se daleko více zamýšlejí filosofové, básníci, historici a podobné profese, než kupříkladu politici.

Očekávají nás opět pole válečná, navzdory tomu, že jsme se zrovna vrátili z neslavného Napoleonova tažení v Rusku.

Dnešní schůzku předznamenává stroze letopočet 1812. Mohli jsme použít i jiného titulku, méně lakonického, ale zdá se nám, že letopočet docela stačí.

Jan Josef Radecký z Radče převzal velení 3. kyrysnického pluku, nikoli však v Itálii, nýbrž ve Steyeru v Horních Rakousích.

„Ponechme vojevůdcům koně. Jinak budou na pomnících vypadat jako myslitelé,“ říká citát neznámého autora.

„Psal se rok 1782, jedno z těch osudových let, stojící skoro už na rozhraní, kdy se čas pomalu láme do století následujícího.“

„O ceně písní národních zde pronášeti úsudek se nám zdá býti zbytečné, neboť bychom jen opakovati museli, co už jiní o podobných písních řekli.“

Lidí s technickým a vědeckým myšlením, kteří šířili slávu českého jména, tak těch jsme měli vždycky dost (a zdá se, že ani dnes nám nechybějí).

Cestující do Lince, nastupovat! Die Fahrgäste nach Linz, einsteigen bitte! Opakuji, cestující do Lince, nastupovat!

30. červencového dne roku 1863 probudilo v časných ranních hodinách měšťany staroslavného města Chomutova houkání moždířů.

Několika let po Slavkovu využilo Rakousko k tichému zbrojení. Hlavní strůjce reformy, arcivévoda Karel, nesdílel iluze jestřábů, obklopujících císaře.