Josef Veselý

Na této schůzce chceme pokračovat ve vyprávění o muži, k němuž se přidává běžně přívlastek "génius".

Od jara roku 1781 mnohé, co dříve platilo, už neplatilo. Ještě v době pasivního odporu na Valašsku ke konci 70. let se trestalo deportací – později se to vztahovalo...

I dnes se spolu vypravíme do české minulosti, což však neznamená, že bychom musili zarputile setrvávat na našem území.

Zahajujeme 596. schůzku, uvozenou vlastními, a to těmito velmi upřímnými slovy: „Horoucí lásku k vlasti milerád vyznávám.“

Zejména zásluhou císaře Josefa II. se u nás prosadilo zcela nové nazírání na svět, v jehož centru se teď namísto Boha ocitl člověk jako individualita.

Náboženská svoboda, již přinášel toleranční patent, neměla pouze svoje nadšené příznivce, ale samozřejmě i zaryté odpůrce.

Na záležitosti víry pohlížel Josef s volnomyšlenkářskou velkorysostí. Dávno mu vadil vypjatě katolický kurs, pěstovaný v říši s tichým souhlasem matky.

„Předzvěstí velikých změn se v poslední den roku 1780 stalo zrušení katolických misií, které zejména v českých zemích praktikovaly koniášovský náboženský teror.“

Titulek nám naznačuje, o kom a o čem bude tato schůzka. Část jest přejata z jazyka latinského, jejž ač se o něm tvrdí, že jest mrtvý.

Po smrti Marie Terezie se Josef II. vrhl okamžitě do gigantické přestavby státního ústrojí a hlavně vztahu mezi státem a obyvatelstvem.