Antonín Zápotocký

Pražské Václavské náměstí se na přelomu května a června roku 1958 dočkalo velké architektonické i společenské události. Slavnostně se zde otevíral hotel Jalta, tehdy luxusní socialistický klenot, který zaplnil nevzhlednou proluku po bombardování z k…

Stříbrný odznak absolventa Vojenské technické akademie v Brně z 50. let se na trhu prodává za tisíce i desítky tisíc korun. Rozhoduje typ, číslo a původ.

Od Masaryka po Pavla je to dvanáct jmen a jedno správné pořadí. Poznáte bez váhání, kdo následoval po kom a kde se v prezidentské řadě chybuje nejčastěji?

„Ve společné práci s muži dokazují ženy nejlépe svou rovnoprávnost,“ prohlásil v roce 1949 Antonín Zápotocký. Komunistický režim hlásal osvobození žen, ve skutečnosti ženy měly hlavně pracovat a rodit.

V populární komedii si zahrál řidiče, ve Vítězném lidu byl Zápotockým, často představoval muže zákona. Talentovaný herec měl na role smůlu, objevoval se jen ve vedlejších. Za normalizace se stal šéfem, na něhož hlavně Činoherák nevzpomínal v dobrém.

Známe jej víceméně jen jako otce Antonína Zápotockého. Stěžejní část jeho života spadá hluboko do 19. století. Jaký byl příběh muže, který se pro svého daleko známějšího, avšak velmi sporně vnímaného syna stal životním vzorem?

V novém seriálu se historik Jiří Malínský věnuje osobnosti a kariéře českoněmeckého politika a spoluzakladatele KSČ Karla Kreibicha (1883–1966). Životopisný náčrt Pod touto přezdívkou byl během

Měly odbory v letech socialismu pro pracující nějaký význam? Sloužily zaměstnancům - nebo spíš komunistické straně k jejich ovládání? Nad tím se zamýšlí pořad Archiv Plus.

Tak trochu čtenáře podvést. To pronesl prezident a spisovatel Antonín Zápotocký na besedě se čtenáři 13. června 1956. Jaký byl knižní trh v dobách nedávno minulých?

HISTORIE / Do mozaiky předních komunistických činitelů musíme zařadit také Antonína Zápotockého. Tento komunista, odborář a „táta pracujících“ se smutně zapsal do historie především tím, že lhal o měnové reformě. V roce 1953 slíbil, že žádná měnová …

Narodil se v roce 1912 v německém Ludwigshafenu jako potomek malířského mistra a nic nenasvědčovalo tomu, že jeho jméno bude jednou spojováno s jedním z nejhrůznějších válečných zločinů na českém území.

Dlouhých čtyřicet let všechno, co se dostávalo k lidem, podléhalo cenzuře. Těžké to tak měli nejen novináři a spisovatelé, ale i filmaři. Veškeré snímky musely projít státní kontrolou a některé z nich tak na dlouhé roky skončily na černé listině.