Jan Dvořák

Když se v Česku mluví o topení, málokteré téma dokáže společnost rozdělit tak spolehlivě jako kotle na dřevo.

Uhlí končí, kotle jsou zakázané, kdo topí uhlím, měl se už dávno připravit na změnu. Tyto věty, které kolují po internetu zní přesvědčivě, mají jeden malý nedostatek.

Na první pohled to vypadá jako zvláštní soustava plechových nádob, trubek a hadic, které by člověk spíš čekal na vrakovišti než na dvorku rodinného domu.

Ještě před několika lety to vypadalo jinak. Po prodeji bytu se Jaromír natrvalo přestěhoval na chatu, původně určenou k rekreaci.

Mladý kutil se rozhodl postavit domácí horkou lázeň vlastními silami, bez použití hotové plastové nebo laminátové vany. Cílem bylo vytvořit jednoduchou, robustní konstrukci ze dřeva, která bude vodotěsná, mechanicky pevná a zároveň vyrobitelná běžný…

Dřív se doma čistilo tím, co bylo a metody se tradovaly po generace. Později přišly specializované prostředky, chemie v plastových lahvích, pestrobarevné etikety a sliby dokonalé čistoty.

Grónsko leží na permafrostu. Pojem, který si asi většina z nás pamatuje ze školy. Půda je trvale promrzlá do hloubky několika metrů, někde i desítek metrů.

Island patří mezi země, u nichž se klima i způsob života často špatně odhadují jen podle zeměpisné polohy

Přes třicet let žil v domě rodičů a cítil potřebu jim jejich velkorysost nějak vynahradit. Jít a koupit voucher do wellnessu by asi zvládl každý, to mu ale přišlo málo.

Ještě před patnácti lety byla myčka symbolem určitého komfortu. Dnes už ji najdeme jako běžnou součást kuchyní.

Velhartice jsou plné příběhů. Po staletí je vytvářel hrad, po desetiletí umělci, kteří zde pobývali v čele s Janem Werichem. Vytváří je také kostel sv. Máří Magdaleny.

Bylo to jedno z těch sousedských témat, která dokážou rozdělit dvě strany společného plotu na dva nesmiřitelné tábory.