Marie Formáčková

Mnohokrát vyslovila větu, že žádný rubáš nemá kapsu a přesně podle toho žila. Ten její rubáš opravdu žádné kapsy nepotřeboval, neměla by do nich co dát.

Partnery byli dvacet let, ale manželi jenom tři roky. Čapek váhal, protože jeho rodina Olgu v lásce neměla.

Nikdy na ten pocit, když jsem si oblékla šaty slavné filmové hvězdy, nezapomenu. A to od té chvíle uteklo už šedesát let.

Na kontě má desítky knih. Žádné sci-fi, žádná detektivka – ale život sám. Marie Formáčková je autorka, která umí poslouchat. A díky tomu mohla vyprávět příběhy Heleny Růžičkové, Ljuby Skořepové, Zity Kabátové i Josefa Dvořáka.

Nějak se z toho stává móda, každou chvíli se objeví zpráva, že někdo ze slavných z tohoto světa odešel, a jeho přitom pořád baví svět.

Zavolal mi pán a žádal mě o e-mailovou adresu. „Víte, chci poslat pozvánku na vernisáž paní Přenosilové a prý se jí to posílá k vám.“

Letět na originální zmrzlinu do Itálie a večer být doma? Proč ne. Můj letošní první jednodenní výlet letadlem se vydařil – i když jsme kvůli nouzovému přistání jiného stroje kroužili nad Příbramí.

Fotka, na které je Helena Růžičková jako nevěsta a Václav Glazar jako ženich, vznikla z legrace. Vím to dobře, protože je to moje práce.

Tátova parta – motorkář, vtipálek a diplomatka. Vyučení strojní zámečníci maturovali v roce 1962 – tedy devět let před mým narozením. Na jejich srazu jsem žádný generační rozdíl necítila.

Lukáš „Shackall“ Janata pracuje jako jeřábník. Ve volném čase dokázal něco výjimečného: Uspořádal sbírku, koupil Tatru 815 8×8 a teď ji veze tam, kde může zachránit lidské životy.

„Teď, kdy jsem nad hrobem, mám nabídky k seznámení, o kterých se mi dřív ani nesnilo,“ řekla mi Marie Formáčková. Viděly jsme se poprvé v životě – a bylo mi jasné, že tohle setkání bude stát za to!

Kdo někdy chodil do jídelny ve škole, nejspíš si vzpomene na tradiční hitovku, kvůli které mnozí žáci a žákyně lízají talíř do čista. Buchtičky s vanilkovým krémem. Doma jsou málokdy.